Slovácko nejen kolmo, part 1 – Uherskobrodsko a Luhačovice (Nivnice 2020) Lokalitou zvolenou pro naše tradiční podzimní cykloputování se v roce 2020 stalo Slovácko. Byla to dobrá volba a navíc nám díky netradičně brzkému termínu vyšlo počasí, což už se o spřátelených partách, které vyrazili klasicky až na státním svátkem prodloužený víkend, říct nedalo. A hned na úvod je potřeba zdůraznit, že pohnutkou k cestě na Slovácko nebyl na rozdíl od dalších podobných seskupení burčák a dokonce ani snaha virově se promořit v oblasti, která se tou dobou „pyšnila“ snad nejrychlejším nárůstem počtu nakažených. Do Nivnice jsme se tradičně dopravovali různými způsoby a v nestejný čas. Kombinaci vlaku a šlapání do pedálů jsme ve čtvrtek 17. září odpoledne – celkem překvapivě - zvolili pouze tři. Úkol dne byl poměrně jednoduchý: s přesednutím v Olomouci dojet do Uherského Brodu (tady jsme krátce pohovořili s bratrem Slovákem a ochutnali produkt kdysi smutně proslulého jarošovského pivovaru) a odsud se kolmo přesunout jen pár kilometrů do téměř… Lokalitou zvolenou pro naše tradiční podzimní cykloputování se v roce 2020 stalo Slovácko. Byla to dobrá volba a navíc nám díky netradičně brzkému termínu vyšlo počasí, což už se o spřátelených partách, které vyrazili klasicky až na státním svátkem prodloužený víkend, říct nedalo. A hned na úvod je potřeba zdůraznit, že pohnutkou k cestě na Slovácko nebyl na rozdíl od dalších podobných seskupení burčák a dokonce ani snaha virově se promořit v oblasti, která se tou dobou „pyšnila“ snad nejrychlejším nárůstem počtu nakažených. Do Nivnice jsme se tradičně dopravovali různými způsoby a v nestejný čas. Kombinaci vlaku a šlapání do pedálů jsme ve čtvrtek 17. září odpoledne – celkem překvapivě - zvolili pouze tři. Úkol dne byl poměrně jednoduchý: s přesednutím v Olomouci dojet do Uherského Brodu (tady jsme krátce pohovořili s bratrem Slovákem a ochutnali produkt kdysi smutně proslulého jarošovského pivovaru) a odsud se kolmo přesunout jen pár kilometrů do téměř…