Po letech opět na hoře Voniaca Už uplynulo několik let, kdy jsem byl naposledy na hoře Voniaca, proto jsem se rozhodl, že ji v tomto pro mě jubilejním roce 2020 opět navštívím. Proč jubilejním? Protože letos v srpnu uplynulo přesně 20 let, kdy má noha poprvé vstoupila na to krásné území zvané Slovensko. Ale o tom se víc rozepíši v plánovaném článku k tomuto jubileu. Teď se hezky vrátím k té magické hoře Voniaca. V den, kdy jsem vyrazil na Voniacu, se psal datum 25.8.2020. Panovalo hezké slunečné ráno, s nějakými těmi mráčky na obloze. Teplota nebyla nějak závratná, jednoduše tak akorát na turistický výšlap. Jak jsem se nasnídal, tak jsem vyrazil. Cesta pod samotnou Voniacu nebyla nějak náročná, takové klasické stoupání povětšinou lesem. Když jsem se vyhrabal z lesa, rozprostřely se přede mnou krásné výhledy na mnoho různých kopců a hřebenů s velkou horskou loukou. Tomu všemu dominovala krasavice Voniaca. A zde začalo jedno větší dobrodružství. Nevím přesně, čím to bylo, jestli špatně označenou… Už uplynulo několik let, kdy jsem byl naposledy na hoře Voniaca, proto jsem se rozhodl, že ji v tomto pro mě jubilejním roce 2020 opět navštívím. Proč jubilejním? Protože letos v srpnu uplynulo přesně 20 let, kdy má noha poprvé vstoupila na to krásné území zvané Slovensko. Ale o tom se víc rozepíši v plánovaném článku k tomuto jubileu. Teď se hezky vrátím k té magické hoře Voniaca. V den, kdy jsem vyrazil na Voniacu, se psal datum 25.8.2020. Panovalo hezké slunečné ráno, s nějakými těmi mráčky na obloze. Teplota nebyla nějak závratná, jednoduše tak akorát na turistický výšlap. Jak jsem se nasnídal, tak jsem vyrazil. Cesta pod samotnou Voniacu nebyla nějak náročná, takové klasické stoupání povětšinou lesem. Když jsem se vyhrabal z lesa, rozprostřely se přede mnou krásné výhledy na mnoho různých kopců a hřebenů s velkou horskou loukou. Tomu všemu dominovala krasavice Voniaca. A zde začalo jedno větší dobrodružství. Nevím přesně, čím to bylo, jestli špatně označenou…