Procházka Tovačovem   Tenhle náš výlet nebyl jako obvykle naplánován dlouho dopředu, ale vznikl úplně spontánně. V krásném červnovém sobotním ránu se nám nechtělo trčet doma, na druhé straně se ani kvůli vedru někam trmácet přes půl Moravy, takže jsem nakoukl na mapy.cz a manželce navrhl: „A co třeba Tovačov? Už jsem tam nebyli, ani nepamatuju...“ Jana byla pro. Stačilo jen najít nejbližší spoj v Idosu, sbalit foťáky a vyrazit na cestu. Od nás ze Zlína tam není bůhvíjak daleko a my využili hned tří druhů dopravy: ze Zlína do Otrokovic trolejbus, do Přerova vlak a odsud busem. Městečko ztracené vprostřed široširé Hané kupodivu na sebe upozorňovalo již z notné dálky. To díky štíhlé a převysoké Spanilé věži, která nad hradbou lužního lesa trčela jak raketa připravená…   Tenhle náš výlet nebyl jako obvykle naplánován dlouho dopředu, ale vznikl úplně spontánně. V krásném červnovém sobotním ránu se nám nechtělo trčet doma, na druhé straně se ani kvůli vedru někam trmácet přes půl Moravy, takže jsem nakoukl na mapy.cz a manželce navrhl: „A co třeba Tovačov? Už jsem tam nebyli, ani nepamatuju...“ Jana byla pro. Stačilo jen najít nejbližší spoj v Idosu, sbalit foťáky a vyrazit na cestu. Od nás ze Zlína tam není bůhvíjak daleko a my využili hned tří druhů dopravy: ze Zlína do Otrokovic trolejbus, do Přerova vlak a odsud busem. Městečko ztracené vprostřed široširé Hané kupodivu na sebe upozorňovalo již z notné dálky. To díky štíhlé a převysoké Spanilé věži, která nad hradbou lužního lesa trčela jak raketa připravená…