Rychlebské hory I.část, den třetí. Ráno nemohu dospat, aby mi tentokrát východ slunce neunikl. Netopýři už mají po službě. Nahradilo je hejno vlašťovek. Jen proletělo. Zakroužilo a zmizelo. Možná všechen hmyz zlikvidovali včera netopýři. Nebo mají jiný jídelníček. I Kasiopea už je pryč. Obzor už červená, je nejvyšší čas vylézt ze spacáku. Jedinečný zážitek umocňuje naprostí ticho a klid, na jaké člověk doma nemá nárok. Při návratu od výhledového místa zjišťuji, že v jednom z přístřešků přes noc přibyli dva noví nocležníci. Určitě pozdě a teď ve spacácích dospávají. Místo je zřejmě dost navštěvované. Začátkem 20. stol. zde na Boží hoře dokonce stávala pro poutníky dřevěná chata, která však zanikla. Ještě teď, za světla a v pohodě, si prohlížíme kamenný novogotický kostel. Bohužel jsem mu na fotce ufikl hlavu. To by se mi s foťákem nestalo. Za to se omlouvám. Dříve tu stával kostel dřevěný z r. 1713. Snídáme a po očku koukáme na obzor. Serotonin a dopamin nám ke snídani vyrábí impozantní vjemy. Poté dělám… Ráno nemohu dospat, aby mi tentokrát východ slunce neunikl. Netopýři už mají po službě. Nahradilo je hejno vlašťovek. Jen proletělo. Zakroužilo a zmizelo. Možná všechen hmyz zlikvidovali včera netopýři. Nebo mají jiný jídelníček. I Kasiopea už je pryč. Obzor už červená, je nejvyšší čas vylézt ze spacáku. Jedinečný zážitek umocňuje naprostí ticho a klid, na jaké člověk doma nemá nárok. Při návratu od výhledového místa zjišťuji, že v jednom z přístřešků přes noc přibyli dva noví nocležníci. Určitě pozdě a teď ve spacácích dospávají. Místo je zřejmě dost navštěvované. Začátkem 20. stol. zde na Boží hoře dokonce stávala pro poutníky dřevěná chata, která však zanikla. Ještě teď, za světla a v pohodě, si prohlížíme kamenný novogotický kostel. Bohužel jsem mu na fotce ufikl hlavu. To by se mi s foťákem nestalo. Za to se omlouvám. Dříve tu stával kostel dřevěný z r. 1713. Snídáme a po očku koukáme na obzor. Serotonin a dopamin nám ke snídani vyrábí impozantní vjemy. Poté dělám…