K lomům Nízkého Jeseníku a Šifrově jeskyni  Jeden krásný květnový pátek jsem ještě za ranního kuropění usedl do zlínského expresu a po přestupu v Olomouci se zanedlouho ocitl ve startovním bodě mé dnešní, tak trochu dobrodružné výpravy. Nacházel se na rozhraní Oderských vrchů a Nízkého Jeseníku, jehož krajina není pro většinu cestovatelů dostatečně IN. Je totiž označována za poměrně plochou fádní vrchovinu s absencí výrazných vyšších kopců, což k její návštěvě moc neláká. Jistěže jsou u nás mnohá pohoří atraktivnější, ale přesto se odvažuji tvrdit, že i tenhle kraj má svůj nesporný půvab. Co příroda ošidila na vzhledu vrchů, dostatečně vynahradila na divokých korytech toků (viz Huntava s Rešovskými vodopády) anebo na malebných údolích – třeba na tom, jaké pod Kružberkem vytvořila meandrující Moravice. Strmé svahy dolin s převýšením víc jak 200 metrů jsou přitom…  Jeden krásný květnový pátek jsem ještě za ranního kuropění usedl do zlínského expresu a po přestupu v Olomouci se zanedlouho ocitl ve startovním bodě mé dnešní, tak trochu dobrodružné výpravy. Nacházel se na rozhraní Oderských vrchů a Nízkého Jeseníku, jehož krajina není pro většinu cestovatelů dostatečně IN. Je totiž označována za poměrně plochou fádní vrchovinu s absencí výrazných vyšších kopců, což k její návštěvě moc neláká. Jistěže jsou u nás mnohá pohoří atraktivnější, ale přesto se odvažuji tvrdit, že i tenhle kraj má svůj nesporný půvab. Co příroda ošidila na vzhledu vrchů, dostatečně vynahradila na divokých korytech toků (viz Huntava s Rešovskými vodopády) anebo na malebných údolích – třeba na tom, jaké pod Kružberkem vytvořila meandrující Moravice. Strmé svahy dolin s převýšením víc jak 200 metrů jsou přitom…