Polsko - 2. část - Krakov Cesta z Osvětimi do Krakova trvala jen nějakou hodinu, takže bylo rozhodnuto ponechat filmovou produkci až na druhý den. Ubytovali jsme se v hostelu a vyrazili do centra na večeři. Společně jsme došli na Glowny rynek a tam jsme dali rozchod. Já jsem zůstala s kamarády a učitelským dozorem a pan učitel nám ukázal podnik, kde se dá celkem dobře najíst. Domluva s obsluhou probíhala tím stylem, že jsme se pokoušeli v polštině překoktat název pizzy, kterou jsme si z nabídky vybrali, a prokládali to češtinou (jediný pohled na paní za pultem stačil k tomu, abychom svorně vzdali pokus domluvit se anglicky či německy). Pizza připomínala spíš koláč, ale byla dobrá. Vzhledem k tomu, že obsluha začala už asi 20 minut před zavírací dobou sklízet venkovní zahrádku, byla to i pro nás pobídka se moc nezdržovat a vrátili jsme se. Byli jsme překvapení, jak moc město takhle v deset večer žije. Katka potřebovala dostát závazku učitele a zůstat vzhůru do jedenácti,… Cesta z Osvětimi do Krakova trvala jen nějakou hodinu, takže bylo rozhodnuto ponechat filmovou produkci až na druhý den. Ubytovali jsme se v hostelu a vyrazili do centra na večeři. Společně jsme došli na Glowny rynek a tam jsme dali rozchod. Já jsem zůstala s kamarády a učitelským dozorem a pan učitel nám ukázal podnik, kde se dá celkem dobře najíst. Domluva s obsluhou probíhala tím stylem, že jsme se pokoušeli v polštině překoktat název pizzy, kterou jsme si z nabídky vybrali, a prokládali to češtinou (jediný pohled na paní za pultem stačil k tomu, abychom svorně vzdali pokus domluvit se anglicky či německy). Pizza připomínala spíš koláč, ale byla dobrá. Vzhledem k tomu, že obsluha začala už asi 20 minut před zavírací dobou sklízet venkovní zahrádku, byla to i pro nás pobídka se moc nezdržovat a vrátili jsme se. Byli jsme překvapení, jak moc město takhle v deset večer žije. Katka potřebovala dostát závazku učitele a zůstat vzhůru do jedenácti,…