Putování po Potštátsku   18.4.2020. Venku je hezky a tak teplo, že můžu celý dnešní výšlap absolvovat jen v tričku. A kam že jsem tuhle prosluněnou dubnovou sobotu vyrazil? No přece na Potštátsko! Do dosud turisticky nedoceněné končiny na okraji Oderských vrchů a vojenského újezdu Libavá, do kraje, kde ještě v druhé polovině minulého století lištičky na tuláky vesele mávaly pacičkami a štěkaly to svoje „Pápá!“ Přesun do divočiny, na okraj kaňonu Veličky, ze Zlína pochopitelně vykonán za pomoci moderních hromadných přibližovadel. Z toho posledního jsem vystoupil na busové zastávce u dnes již nefunkční hospody U Tlustého Jana. Škoda přeškoda toho, mezi čundráky tolik oblíbeného „Útulku mudrců“... Však jsem v něm i já (naposled téměř před dvaceti lety) spolu se ženou rád poseděl a při konzumaci výživných tekutin obdivoval starobylost interiéru.   18.4.2020. Venku je hezky a tak teplo, že můžu celý dnešní výšlap absolvovat jen v tričku. A kam že jsem tuhle prosluněnou dubnovou sobotu vyrazil? No přece na Potštátsko! Do dosud turisticky nedoceněné končiny na okraji Oderských vrchů a vojenského újezdu Libavá, do kraje, kde ještě v druhé polovině minulého století lištičky na tuláky vesele mávaly pacičkami a štěkaly to svoje „Pápá!“ Přesun do divočiny, na okraj kaňonu Veličky, ze Zlína pochopitelně vykonán za pomoci moderních hromadných přibližovadel. Z toho posledního jsem vystoupil na busové zastávce u dnes již nefunkční hospody U Tlustého Jana. Škoda přeškoda toho, mezi čundráky tolik oblíbeného „Útulku mudrců“... Však jsem v něm i já (naposled téměř před dvaceti lety) spolu se ženou rád poseděl a při konzumaci výživných tekutin obdivoval starobylost interiéru.