V horkém křesle... aneb vzpomínky na "Králičák"  Sedím zapřen ve stomatologickém křesle, ruce křečovitě zaťaté do opěradel a potím se jak novoguinejské prase. I když je posed nepohodlný, téměř jej nevnímám, neboť se děsím okamžiků příštích. Najednou cítím, jak se v ordinaci zavlnil vzduch a na samé hranici mého periferního vidění se zjevila ženská postava. Zvědavě otáčím hlavu. Do tváře jí nevidět - má ji zahalenu černou kápí. Ale já už tuším, která bije - tak tohle ta hodná víla Zubejda, dávající pacientům za vytrhnutí zoubku dvacetikorunu, rozhodně nebude! Jakoby na potvrzení mých chmurných myšlenek si poloprůhledná osoba z ramen sundává kosu a loví v kapse hábitu brousek, aby si jím upravila ostří. A helemese – vždyť ta madam je přece samotná Zubatá! A vůbec, proč se vlastně divím, že zrovna Smrtku před sebou vidím? Vždyť mne za chviličku čeká extrakce tří zubů, a když zákrok nepřežiju,…  Sedím zapřen ve stomatologickém křesle, ruce křečovitě zaťaté do opěradel a potím se jak novoguinejské prase. I když je posed nepohodlný, téměř jej nevnímám, neboť se děsím okamžiků příštích. Najednou cítím, jak se v ordinaci zavlnil vzduch a na samé hranici mého periferního vidění se zjevila ženská postava. Zvědavě otáčím hlavu. Do tváře jí nevidět - má ji zahalenu černou kápí. Ale já už tuším, která bije - tak tohle ta hodná víla Zubejda, dávající pacientům za vytrhnutí zoubku dvacetikorunu, rozhodně nebude! Jakoby na potvrzení mých chmurných myšlenek si poloprůhledná osoba z ramen sundává kosu a loví v kapse hábitu brousek, aby si jím upravila ostří. A helemese – vždyť ta madam je přece samotná Zubatá! A vůbec, proč se vlastně divím, že zrovna Smrtku před sebou vidím? Vždyť mne za chviličku čeká extrakce tří zubů, a když zákrok nepřežiju,…