Ze Syrákova přes Papradnou do Trnavy   Poslední neděli loňského roku jsem překonal povánoční lenost, vzbudil se ještě za hluboké jitřní tmy a chystal se vyrazit do přírody. Před odchodem z domova bylo samozřejmě nezbytné na balkóně vypít černý životabudič a přitom jsem si povšiml, že na hradě Buchlově svítí jakési světélko. Ani dalekohled bohužel tutu záhadu neobjasnil – buď byl slavnostně osvícen palác anebo jim tam řádí bludička Julie... V osm ráno nástup do busu na Vsetín. Venku se rychle rozednívá, a když přijíždíme k Vizovicům, vidím, že okolní kopčiska pokrývá poprašek sněhu, který se o letošních vánocích stal ve Zlíně (jako obvykle) velkou bílou neznámou. V sedle Syrákov, kde vystupuju, je ho už ale nějak moc. K tomu ledový vítr... a jen co jsem se po žluté značce vyšplhal do prvního hrbu, začaly se z nebe snášet ledové vločky a rozšiřovaly řady svých…   Poslední neděli loňského roku jsem překonal povánoční lenost, vzbudil se ještě za hluboké jitřní tmy a chystal se vyrazit do přírody. Před odchodem z domova bylo samozřejmě nezbytné na balkóně vypít černý životabudič a přitom jsem si povšiml, že na hradě Buchlově svítí jakési světélko. Ani dalekohled bohužel tutu záhadu neobjasnil – buď byl slavnostně osvícen palác anebo jim tam řádí bludička Julie... V osm ráno nástup do busu na Vsetín. Venku se rychle rozednívá, a když přijíždíme k Vizovicům, vidím, že okolní kopčiska pokrývá poprašek sněhu, který se o letošních vánocích stal ve Zlíně (jako obvykle) velkou bílou neznámou. V sedle Syrákov, kde vystupuju, je ho už ale nějak moc. K tomu ledový vítr... a jen co jsem se po žluté značce vyšplhal do prvního hrbu, začaly se z nebe snášet ledové vločky a rozšiřovaly řady svých…