Výhledy z Lačnovských skal   Dnes už jsou Lačnovské skály známým turistickým pojmem, ale za časů mého mládí je znali jen trampové a horolezci. Navíc nebyly vůbec vyznačeny na mapách a bylo nutno je pohledat. Což nebylo až tak zlé, neboť moje tulácká a objevitelská duše přitom slastně chrochtala blahem. A pranic jí nevadilo, že jsem ke skalám, než jsem je všechny našel, musel na několikrát. Kupodivu se nekonaly „objevy“ skvostů lačnovské neživé přírody jen za účasti mé maličkosti, ale probíhaly i za asistence dalšího dvounožce. Prostřední skály mi pomohla nalézt jedna bývalá galánka (doufám, že ji ten záslužný čin Pánbů oplatil aspoň na dětech), Dolní a Horní skály jsem poprvé spatřil na výpravě s nejmladším bratříkem. Vzpomínám si, že jsme spolu na tom nejhořejším kamení zažili naprosto úžasný západ slunce, při němž červánky…   Dnes už jsou Lačnovské skály známým turistickým pojmem, ale za časů mého mládí je znali jen trampové a horolezci. Navíc nebyly vůbec vyznačeny na mapách a bylo nutno je pohledat. Což nebylo až tak zlé, neboť moje tulácká a objevitelská duše přitom slastně chrochtala blahem. A pranic jí nevadilo, že jsem ke skalám, než jsem je všechny našel, musel na několikrát. Kupodivu se nekonaly „objevy“ skvostů lačnovské neživé přírody jen za účasti mé maličkosti, ale probíhaly i za asistence dalšího dvounožce. Prostřední skály mi pomohla nalézt jedna bývalá galánka (doufám, že ji ten záslužný čin Pánbů oplatil aspoň na dětech), Dolní a Horní skály jsem poprvé spatřil na výpravě s nejmladším bratříkem. Vzpomínám si, že jsme spolu na tom nejhořejším kamení zažili naprosto úžasný západ slunce, při němž červánky…