Hrad Boskovice. Za okny se sype sníh a druhý jarní den nás opět vrátil do zimy. Kromě toho leží na stolku vedle mě dvě roušky na obličej. S cestováním bude možná i na delší čas konec. Co zbývá je návrat do minulého roku, který byl k cestování více než štědrý. Navštívili jsme několik oblastí naší země a mnohá místa se skutečně dostala pod kůži. Mezi ně patří i boskovický hrad. Sídlo několika významných moravských rodů bylo již mnohokrát popsáno. Ve stručnosti chci jen uvést, že hrad byl postaven někdy ke konci 13. století. Objekt prošel několika přestavbami a kupodivu byl obýván až do roku 1729. I když se postupně proměnil v romantickou zříceninu, jeho gotický a následně renesanční sloh je tady stále patrný. Zbývá vrátit se ve vzpomínkách do loňského horkého srpna a po červené se vydat na hrad. Vycházíme z boskovického náměstí a Hradní ulicí procházíme kolem muzea k hotelu, který byl kdysi klášterem. O něco výše stojí zámek a na opačné straně ulice zámecký skleník. Následuje… Za okny se sype sníh a druhý jarní den nás opět vrátil do zimy. Kromě toho leží na stolku vedle mě dvě roušky na obličej. S cestováním bude možná i na delší čas konec. Co zbývá je návrat do minulého roku, který byl k cestování více než štědrý. Navštívili jsme několik oblastí naší země a mnohá místa se skutečně dostala pod kůži. Mezi ně patří i boskovický hrad. Sídlo několika významných moravských rodů bylo již mnohokrát popsáno. Ve stručnosti chci jen uvést, že hrad byl postaven někdy ke konci 13. století. Objekt prošel několika přestavbami a kupodivu byl obýván až do roku 1729. I když se postupně proměnil v romantickou zříceninu, jeho gotický a následně renesanční sloh je tady stále patrný. Zbývá vrátit se ve vzpomínkách do loňského horkého srpna a po červené se vydat na hrad. Vycházíme z boskovického náměstí a Hradní ulicí procházíme kolem muzea k hotelu, který byl kdysi klášterem. O něco výše stojí zámek a na opačné straně ulice zámecký skleník. Následuje…