Pec pod Sněžkou, bus (foto 1 a 2) Jdeme po žluté na konec Pece (foto 3 - 6). Jdeme po žluté na konec Pece (foto 3 - 6). Pec pod Sněžkou, Javor Začíná přece jen trochu náročnější stoupání lesem (foto 7 - 10). Začíná přece jen trochu náročnější stoupání lesem (foto 7 - 10). Voreithova cesta Stále lesem nahoru (foto 11 - 13). Stále lesem nahoru (foto 11 - 13). Nad Temným vodopádem Zde je možné odbočit vpravo po běžné lesní cestě bez turistického značení k Temnému vodopádu (foto 14 a 15). Potom se vrátíme zpět stejnou cestou a pokračujeme ve výstupu (foto 16 - 19). Zde je možné odbočit vpravo po běžné lesní cestě bez turistického značení k Temnému vodopádu (foto 14 a 15). Potom se vrátíme zpět stejnou cestou a pokračujeme ve výstupu (foto 16 - 19). Lesní bouda (foto 20) Krátký úsek po rovině. Krátký úsek po rovině. Pod Lesní boudou Lesem skoro po rovině. Lesem skoro po rovině. Bouda Svornost Zde se nám otevřou nádherné výhledy (foto 21 - 25). Zde se nám otevřou nádherné výhledy (foto 21 - 25). Rozcestí Lučiny, retl. věž Pokračujeme po zelené mírně do kopce (foto 26 a 27). Pokračujeme po zelené mírně do kopce (foto 26 a 27). Pražská bouda (foto 27) Od boudy je hezký výhled (foto 28 a 29). Jdeme od ní ještě chvíli trochu výš po zelené. Od boudy je hezký výhled (foto 28 a 29). Jdeme od ní ještě chvíli trochu výš po zelené. Slatinná stráň Teď naopak mírně dolů lesem. Teď naopak mírně dolů lesem. Kolínská bouda (foto 30) Po rovině a později z mírného kopce (foto 31) kolem Slovanky (foto 32 a 33) do lesa. Po rovině a později z mírného kopce (foto 31) kolem Slovanky (foto 32 a 33) do lesa. Hrnčířské boudy Chvilku nás povedou značky, červená, modrá a ta naše správná zelená (foto 34 a 35). Na nejbližším rozcestí nás červená opustí. Chvilku nás povedou značky, červená, modrá a ta naše správná zelená (foto 34 a 35). Na nejbližším rozcestí nás červená opustí. Idina cesta Lesní pěšinou mírně klesáme (foto 36 - 38). Lesní pěšinou mírně klesáme (foto 36 - 38). Tetřeví boudy Krásný výhled (foto 39 a 40). Lesní silničkou mírně vzhůru (foto 41). Krásný výhled (foto 39 a 40). Lesní silničkou mírně vzhůru (foto 41). Rejdiště Křižovatka s modrou značkou. Ještě chvíli do kopce (foto 42). Křižovatka s modrou značkou. Ještě chvíli do kopce (foto 42). Jelení vrch Od tohoto bodu už budeme víceméně pořád klesat (foto 43). Od tohoto bodu už budeme víceméně pořád klesat (foto 43). Lavička nad Turnovskou boudou (foto 44 a 45) Rychlý sestup loukami, které slouží v zimě jako sjezdovky (foto 45 - 53). Rychlý sestup loukami, které slouží v zimě jako sjezdovky (foto 45 - 53). Skiareál Černý Důl (foto 54 a 55) Za chvíli jsme na náměstí (foto 56 - 60). Za chvíli jsme na náměstí (foto 56 - 60). Černý Důl Konec trasy Konec trasy Pec pod Sněžkou - Lučiny - Černý Důl Už jsem to u krkonošských příspěvků psal několikrát. Já a Krkonoše, to prostě nějak nejde dohromady. Určitě jsou krásné, ale na mě už jsou přelidněné a překomercionalizované (kruci, to jsem vymyslel slovo!). Během hlavní turistické sezóny mě tam nikdo nedostane, leda by mi za to slušně zaplatil (v rámci té komerce). V přírodě mám rád klid. Moje Věrka ale má Krkonoše ráda a je jaksi výhodné jí občas udělat drobnou radost. Což tak dvakrát do roka plním tím, že ji někam do těch méně vyhledávaných míst Krkonoš vytáhnu. Zásadně ale na jaře nebo na podzim. A tak jsem se před prvním listopadovým víkendem rozhodl, že vymyslím nějakou ne moc náročnou trasu krkonošskými kopečky, což má ráda Věrka, po co nejméně frekventovaných cestách, což mám rád já, a s pořádným obědem v některé z osvědčených restaurací na Lučinách, což máme rádi oba. Povedlo se, v půl desáté jsme byli autobusem v Peci pod Sněžkou a mohli jsme vyrazit. Pro první úsek jsem zvolil žlutou značku k Lesní boudě. Pec leží v dolíku, je tedy… Už jsem to u krkonošských příspěvků psal několikrát. Já a Krkonoše, to prostě nějak nejde dohromady. Určitě jsou krásné, ale na mě už jsou přelidněné a překomercionalizované (kruci, to jsem vymyslel slovo!). Během hlavní turistické sezóny mě tam nikdo nedostane, leda by mi za to slušně zaplatil (v rámci té komerce). V přírodě mám rád klid. Moje Věrka ale má Krkonoše ráda a je jaksi výhodné jí občas udělat drobnou radost. Což tak dvakrát do roka plním tím, že ji někam do těch méně vyhledávaných míst Krkonoš vytáhnu. Zásadně ale na jaře nebo na podzim. A tak jsem se před prvním listopadovým víkendem rozhodl, že vymyslím nějakou ne moc náročnou trasu krkonošskými kopečky, což má ráda Věrka, po co nejméně frekventovaných cestách, což mám rád já, a s pořádným obědem v některé z osvědčených restaurací na Lučinách, což máme rádi oba. Povedlo se, v půl desáté jsme byli autobusem v Peci pod Sněžkou a mohli jsme vyrazit. Pro první úsek jsem zvolil žlutou značku k Lesní boudě. Pec leží v dolíku, je tedy… 788.8 787.6 787.6 799.6 806.5 814.8 821.5 835.3 835.3 844.3 871.8 881.8 886.9 886.9 886.9 887.2 887.2 898.1 905.1 905.1 905.3 905.3 966.4 966.4 971 971 971 983.8 983.8 983 983 995.6 1013.1 1031.2 1043.8 1049.3 1048.9 1050.7 1048.9 1049.6 1061.9 1075.4 1100.2 1101.8 1103.8 1111.8 1111.8 1107.6 1107.6 1100.5 1092.1 1097.9 1100.2 1100.2 1100.9 1086.3 1086.3 1087.6 1092 1095.4 1095.2 1106.9 1115 1115 1122.6 1121.1 1126.5 1133.9 1148.5 1142.3 1142.3 1146.7 1147.5 1145.6 1140.3 1140.3 1140.3 1132.4 1126.3 1126.9 1124.7 1121.1 1121.1 1115.1 1109.1 1103 1093.4 1087.7 1086.4 1078.9 1074.5 1069.1 1062.5 1062.6 1063.6 1060.8 1049.7 1049.7 1045.7 1046.4 1046.4 1056.4 1057.8 1057.3 1056.8 1056.8 1056.7 1056.2 1056.6 1056.9 1054.2 1032.5 1033 1026.1 1018.4 1006.3 999.4 1008.7 1008.7 1020.5 988.5 907 885.7 864.9 864.9 831.1 820.7 820.7 809.6 776.3 761 715.1 715.1 704.1 704.1 669.8 644.9 635 627.5 614.6 605.7 598.4 593.7