Z Ludkovic do Kaňovic a Hřivínova Újezda   Poslední čtvrtek měsíce října jsem úderem poledne vyrazil na další „zdravotní vycházku.“ Tentokrát do míst, která byla mým zrakem dosud viděna jen z okének busu a o jejichž terén si moje kopýtka ještě nebrnkla. Na počasí jsem si stěžovat nemohl. Stále panovalo krásné počasí dlouhého babího léta a já si nejprve tu cestu hromadným veřejným přibližovadlem řádně vychutnal. To ze Zlína po silnici vystoupalo nahoru ke Kudlovu, po vyhlídkovém hřebenu pokračoval k Pinduli, poté se spustilo k březůvkovské rekreační nádrži Kapřín a projelo i vlastní dědinou. Odtud už zamířilo k cíli mé cesty – do Ludkovic. Namísto oklikou přes Provodov ale pokračovalo nádherným zalesněným údolím, v němž listí na stromech hýřilo snad všemi barvami spektra a jen ta modrá chyběla...     Poslední čtvrtek měsíce října jsem úderem poledne vyrazil na další „zdravotní vycházku.“ Tentokrát do míst, která byla mým zrakem dosud viděna jen z okének busu a o jejichž terén si moje kopýtka ještě nebrnkla. Na počasí jsem si stěžovat nemohl. Stále panovalo krásné počasí dlouhého babího léta a já si nejprve tu cestu hromadným veřejným přibližovadlem řádně vychutnal. To ze Zlína po silnici vystoupalo nahoru ke Kudlovu, po vyhlídkovém hřebenu pokračoval k Pinduli, poté se spustilo k březůvkovské rekreační nádrži Kapřín a projelo i vlastní dědinou. Odtud už zamířilo k cíli mé cesty – do Ludkovic. Namísto oklikou přes Provodov ale pokračovalo nádherným zalesněným údolím, v němž listí na stromech hýřilo snad všemi barvami spektra a jen ta modrá chyběla...