O jednom nezaplaceném sochařském díle   Poslední adventovou sobotu jsme navštívili Kroměříž. Jen co jsme se ocitli na okraji historického jádra, stal se dosud nezaznamený zázrak a město bylo zčistajasna ozářeno slunečními paprsky. Díky zimnímu, nízko položenému slunečnímu kotouči jeho sluneční šípy připomínaly spíše reflektory, pronikavě osvicující krásně barevné fasády starých měšťanských domů a vypíchnuvšími na nich každý detail a každou skulinku. Původní záměr – návštěvu místních adventních trhů, jsme rázem flexibilně odložili až na „potom“ a jen co nám bolavé hnáty dovolily, lítali jsme po kroměřížských ryncích a uličkách semo tamo a lovili záběry místní architektury. Po průchodu Mlýnskou branou u arcibiskupského zámku jsem na rozdíl od manželky nehodil otočku, ale nožky mne…   Poslední adventovou sobotu jsme navštívili Kroměříž. Jen co jsme se ocitli na okraji historického jádra, stal se dosud nezaznamený zázrak a město bylo zčistajasna ozářeno slunečními paprsky. Díky zimnímu, nízko položenému slunečnímu kotouči jeho sluneční šípy připomínaly spíše reflektory, pronikavě osvicující krásně barevné fasády starých měšťanských domů a vypíchnuvšími na nich každý detail a každou skulinku. Původní záměr – návštěvu místních adventních trhů, jsme rázem flexibilně odložili až na „potom“ a jen co nám bolavé hnáty dovolily, lítali jsme po kroměřížských ryncích a uličkách semo tamo a lovili záběry místní architektury. Po průchodu Mlýnskou branou u arcibiskupského zámku jsem na rozdíl od manželky nehodil otočku, ale nožky mne…