Středočeské Polabí 1 aneb z Kolína přes Poděbrady do Nymburka Jak člověk pomalu stárne, volného času překvapivě ubývá a pracovní proces se občas také neopouští až tak jednoduše jako v dobách bezstarostného mládí. Alespoň u nás to tak je, a i proto jsme byli v letošním roce donuceni naše pravidelné týdenní cykloputování za přírodními krásami a historickými památkami naší země a jejího okolí dost okleštit. Nakonec jsem naplánoval víceméně jen prodloužený víkend v regionu, kterým se projíždí poměrně pohodlně (tedy pokud to protivítr se svou aktivitou moc nepřehání) a kde jsme s kolegou v minulosti už na kole několikrát byli. Pokaždé ovšem každý sám, takže jsme se snažili vybírat tak, abychom oba každý den viděli alespoň pár novinek. Vše začalo ve čtvrtek 25.7.2019, kdy jsme si ráno ještě splnili nějaké ty pracovní povinnosti, abychom poté nasedli na ocelového oře a nechali se odvézt do středočeského Kolína. Toto více než třicetitisícové město na Labi máme prošmejděno celkem slušně, ale nikdy jsme nenavštívili… Jak člověk pomalu stárne, volného času překvapivě ubývá a pracovní proces se občas také neopouští až tak jednoduše jako v dobách bezstarostného mládí. Alespoň u nás to tak je, a i proto jsme byli v letošním roce donuceni naše pravidelné týdenní cykloputování za přírodními krásami a historickými památkami naší země a jejího okolí dost okleštit. Nakonec jsem naplánoval víceméně jen prodloužený víkend v regionu, kterým se projíždí poměrně pohodlně (tedy pokud to protivítr se svou aktivitou moc nepřehání) a kde jsme s kolegou v minulosti už na kole několikrát byli. Pokaždé ovšem každý sám, takže jsme se snažili vybírat tak, abychom oba každý den viděli alespoň pár novinek. Vše začalo ve čtvrtek 25.7.2019, kdy jsme si ráno ještě splnili nějaké ty pracovní povinnosti, abychom poté nasedli na ocelového oře a nechali se odvézt do středočeského Kolína. Toto více než třicetitisícové město na Labi máme prošmejděno celkem slušně, ale nikdy jsme nenavštívili…