Výlet na Komáří vížku. Krušné hory jsou pro nás oblastí, kterou moc neznáme. Při našem posledním pobytu jsme chtěli poznat jak místa v podhůří, tak i na hřebeni hor. Naše plány navíc ovlivnily vysoké denní teploty a tak se Komáří vížka ( 808 m. n. m.) jevila jako vhodný a díky lanovce i snadno dosažitelný cíl. Autem z Mikulova, kde jsme přechodně bydleli, to je ke stanici lanovky v Bohosudově necelých dvacet minut jízdy. Zastavujeme na poloprázdném parkovišti a jdeme koupit jízdenky. I když je všední den, lidí je tu poměrně dost. Jen pokladna je ještě zavřená, i když čas jejího otevření již proběhl. A tak čekáme a po několika minutách se dozvídáme, že tu mají nějaký problém s přepravou. Další půlhodinka minula a my se dozvídáme, že se dneska asi jezdit nebude. Sluníčko už docela slušně hřeje a tak čekání vzdáváme. Hora ale láká a tak jedeme nahoru autem. Projíždíme Krupkou a pokračujeme na vrchol stoupání. Zastavujeme na parkovišti pod vrcholem u kaple sv. Wolfganga.   Krušné hory jsou pro nás oblastí, kterou moc neznáme. Při našem posledním pobytu jsme chtěli poznat jak místa v podhůří, tak i na hřebeni hor. Naše plány navíc ovlivnily vysoké denní teploty a tak se Komáří vížka ( 808 m. n. m.) jevila jako vhodný a díky lanovce i snadno dosažitelný cíl. Autem z Mikulova, kde jsme přechodně bydleli, to je ke stanici lanovky v Bohosudově necelých dvacet minut jízdy. Zastavujeme na poloprázdném parkovišti a jdeme koupit jízdenky. I když je všední den, lidí je tu poměrně dost. Jen pokladna je ještě zavřená, i když čas jejího otevření již proběhl. A tak čekáme a po několika minutách se dozvídáme, že tu mají nějaký problém s přepravou. Další půlhodinka minula a my se dozvídáme, že se dneska asi jezdit nebude. Sluníčko už docela slušně hřeje a tak čekání vzdáváme. Hora ale láká a tak jedeme nahoru autem. Projíždíme Krupkou a pokračujeme na vrchol stoupání. Zastavujeme na parkovišti pod vrcholem u kaple sv. Wolfganga.