Vzpomínka na dovolenou za železnou oponou v roce 1989   Při každém výročí 17. listopadu vzpomínám na naši první dovolenou za kopečky, nebo - li za železnou oponu. O tom, že bychom se někdy mohli podívat za šumavské kopce, tam na druhou stranu k imperialistům, se nám nikdy ani nesnilo. Najednou se to ale stalo realitou. Podařilo se nám získat tzv. příslib tvrdé měny a začali jsme plánovat neuvěřitelnou cestu na Západ. Najednou jsem si uvědomila, co všechno bychom chtěli za ty tři týdny vidět. Lákaly nás Benátky, Florencie , rakouské Alpy, italské Dolomity, Julské Alpy i Šumava na druhé straně hranice. Začala jsem studovat mapy a vypisovat poznatky z různých dostupných průvodců o místech, které jsme znala jen z doslechu nebo jsem o nich četla. Kromě toho jsme si museli také připravit dostatečné množství trvanlivých potravin , protože výše příslibu v západoněmeckých markách nebyla zase tak velká, aby nám umožnila stravování v restauraci a ubytování v hotelu…   Při každém výročí 17. listopadu vzpomínám na naši první dovolenou za kopečky, nebo - li za železnou oponu. O tom, že bychom se někdy mohli podívat za šumavské kopce, tam na druhou stranu k imperialistům, se nám nikdy ani nesnilo. Najednou se to ale stalo realitou. Podařilo se nám získat tzv. příslib tvrdé měny a začali jsme plánovat neuvěřitelnou cestu na Západ. Najednou jsem si uvědomila, co všechno bychom chtěli za ty tři týdny vidět. Lákaly nás Benátky, Florencie , rakouské Alpy, italské Dolomity, Julské Alpy i Šumava na druhé straně hranice. Začala jsem studovat mapy a vypisovat poznatky z různých dostupných průvodců o místech, které jsme znala jen z doslechu nebo jsem o nich četla. Kromě toho jsme si museli také připravit dostatečné množství trvanlivých potravin , protože výše příslibu v západoněmeckých markách nebyla zase tak velká, aby nám umožnila stravování v restauraci a ubytování v hotelu…