Z Jedovnice k Rudickému propadání, Kolíbkám a lomu Seč - 2.část   V tom šíleném sparnu bych raději někam na plovárnu, namísto toho jsem ale od amfiteátru Kolíbek stoupal lučinou nahoru do Rudic. Pot ze mne jen lil, naštěstí se pod dědinou našel remízek s chladivým stínem. Chvilka odpočinku posléze vyjasnila mozek zahalený více jak pětatřicetistupňovým tropickým oparem a jakmile se opět rozjel na plný výkon, já si - horko nehorko - k tomuto výletu blahořečil.   Ono totiž nestačí mít jej jen dobře naplánovaný, záleží také na tom, kam a kudy se vydáte. Přiznám se, že i když jsem si před odjezdem do Krasu na mapách vše pečlivě prostudoval a do plánku trasy si zakreslil (jak na šňůrku korálky) jedno „atraktivní“…   V tom šíleném sparnu bych raději někam na plovárnu, namísto toho jsem ale od amfiteátru Kolíbek stoupal lučinou nahoru do Rudic. Pot ze mne jen lil, naštěstí se pod dědinou našel remízek s chladivým stínem. Chvilka odpočinku posléze vyjasnila mozek zahalený více jak pětatřicetistupňovým tropickým oparem a jakmile se opět rozjel na plný výkon, já si - horko nehorko - k tomuto výletu blahořečil.   Ono totiž nestačí mít jej jen dobře naplánovaný, záleží také na tom, kam a kudy se vydáte. Přiznám se, že i když jsem si před odjezdem do Krasu na mapách vše pečlivě prostudoval a do plánku trasy si zakreslil (jak na šňůrku korálky) jedno „atraktivní“…