Zázrak pod pěčínským kostelem. Pěčín, Orlické hory. Sedím na předposledním kamenném schodu. Za zády sochu Panny Marie. Kolem ticho malé vesnice, dřímající v tomto horkém letním poledni. Sedím tu spokojeně. Mám rád příběhy, které šťastně končí, znám jen málo takových pomníků. Asi nám štěstí přijde příliš samozřejmé, není potřeba na ně upozorňovat či za ně děkovat. Přivírám oči a nechám fantazii, ať dělá, co umí. V té pokojné a uspávající atmosféře je to tak snadné… Bylo tehdy právě takové léto. Konec června. Léta Páně 1795. Neděle. Pěčínský kostel se zaplnil lidmi. Byla pouť. Najednou to v davu zašumělo. Zarachotil kočár. A za pár chvil už do kostela vstupoval hrabě František Adam, majitel zdejšího panství. I on zavítal ze svého žamberského zámku na zdejší mši. A nebyl sám. Po boku svého manžela vstupovala do kostela i jeho mladá choť, hraběnka Karolína. Zasedli do vyhrazené lavice a ruku v ruce se modlili. A jistě měli pro koho. Hraběnka Karolína byla totiž těhotná. Mše skončila, hraběcí pár vyšel z kostela jako… Sedím na předposledním kamenném schodu. Za zády sochu Panny Marie. Kolem ticho malé vesnice, dřímající v tomto horkém letním poledni. Sedím tu spokojeně. Mám rád příběhy, které šťastně končí, znám jen málo takových pomníků. Asi nám štěstí přijde příliš samozřejmé, není potřeba na ně upozorňovat či za ně děkovat. Přivírám oči a nechám fantazii, ať dělá, co umí. V té pokojné a uspávající atmosféře je to tak snadné… Bylo tehdy právě takové léto. Konec června. Léta Páně 1795. Neděle. Pěčínský kostel se zaplnil lidmi. Byla pouť. Najednou to v davu zašumělo. Zarachotil kočár. A za pár chvil už do kostela vstupoval hrabě František Adam, majitel zdejšího panství. I on zavítal ze svého žamberského zámku na zdejší mši. A nebyl sám. Po boku svého manžela vstupovala do kostela i jeho mladá choť, hraběnka Karolína. Zasedli do vyhrazené lavice a ruku v ruce se modlili. A jistě měli pro koho. Hraběnka Karolína byla totiž těhotná. Mše skončila, hraběcí pár vyšel z kostela jako…