Lichtenštejnové na Šternberku Víkend před polovinou července 2019 přinesl proměnlivější počasí a tím i více deštivo a bouřkovo. Takže místo do hor tentokrát volím směr více do nížiny, přesněji do Hornomoravského úvalu a k úpatí Nízkého Jeseníku. Na silničním kole jsem ve Šternberku celkem rychle, i s uničovskou zastávkou to bylo něco kolem 2 hodin (inu od Libiny je to z kopce). Už při vstupu do „nového“ íčka zjišťuju, že jsem ve Šternberku nebyl snad 5 let, protože dříve bývalo informační centrum někde u Hlavního náměstí, teď je hned pod klášterním kostelem, tím i vlastně blízko zdejšího hradu. Ne že bych se chystal zrovna na nějakou prohlídku, tu nechám na nějaké škardější období, nakonec do Šternberka od nás není doprava zvlášť komplikovaná. Po té co tedy zevrubně prozkoumám IC, pořídím pár fotek kostela s mariánským sloupem, odložím bicykl u vchodu Restaurace Knor, která chválabohu je stále na svém místě, tedy na ##:a href="//www.turistika… Víkend před polovinou července 2019 přinesl proměnlivější počasí a tím i více deštivo a bouřkovo. Takže místo do hor tentokrát volím směr více do nížiny, přesněji do Hornomoravského úvalu a k úpatí Nízkého Jeseníku. Na silničním kole jsem ve Šternberku celkem rychle, i s uničovskou zastávkou to bylo něco kolem 2 hodin (inu od Libiny je to z kopce). Už při vstupu do „nového“ íčka zjišťuju, že jsem ve Šternberku nebyl snad 5 let, protože dříve bývalo informační centrum někde u Hlavního náměstí, teď je hned pod klášterním kostelem, tím i vlastně blízko zdejšího hradu. Ne že bych se chystal zrovna na nějakou prohlídku, tu nechám na nějaké škardější období, nakonec do Šternberka od nás není doprava zvlášť komplikovaná. Po té co tedy zevrubně prozkoumám IC, pořídím pár fotek kostela s mariánským sloupem, odložím bicykl u vchodu Restaurace Knor, která chválabohu je stále na svém místě, tedy na ##:a href="//www.turistika…