Jak jsem se nezřítil. Bezodná ladnica, Silická planina. To snad Kleofáš nemyslí vážně! A jak se na mě ještě blbě tlemí! Pode mnou osmdesát metrů volného prostoru Bezodně ladnice, propasti, že z ní jde hrůza jen od pohledu, lano na první pohled slabé a krátké a zteřelé a ohořelé a vůbec zcela nedůvěryhodné, úvazky a karabiny by neudržely ani obstarožního jezevčíka u boudy. A nahoru mám prý vylézt po žimarech, nic to není, nevadí, že jsem je před pěti minutami viděl poprvé v životě. Ale to mne koneckonců nemusí znepokojovat, stejně se zabiju už cestou dolů.   Pomalu jsem se přehoupl přes hranu propasti. Přátelé, takový strach jsem neměl, ani když jsem nesl domů v žákovské první pětku. Sice jsem se tvářil jako frajer, který tohle běžně běhá po laně v neděli po obědě, ale dušička ve mně konvergovala k nule. Osmdesát metrů pode mnou. Volným pádem asi čtyři vteřiny. Pevná skála… To snad Kleofáš nemyslí vážně! A jak se na mě ještě blbě tlemí! Pode mnou osmdesát metrů volného prostoru Bezodně ladnice, propasti, že z ní jde hrůza jen od pohledu, lano na první pohled slabé a krátké a zteřelé a ohořelé a vůbec zcela nedůvěryhodné, úvazky a karabiny by neudržely ani obstarožního jezevčíka u boudy. A nahoru mám prý vylézt po žimarech, nic to není, nevadí, že jsem je před pěti minutami viděl poprvé v životě. Ale to mne koneckonců nemusí znepokojovat, stejně se zabiju už cestou dolů.   Pomalu jsem se přehoupl přes hranu propasti. Přátelé, takový strach jsem neměl, ani když jsem nesl domů v žákovské první pětku. Sice jsem se tvářil jako frajer, který tohle běžně běhá po laně v neděli po obědě, ale dušička ve mně konvergovala k nule. Osmdesát metrů pode mnou. Volným pádem asi čtyři vteřiny. Pevná skála…