Na kole za krásami Kroměříže (retro 2008) Tímto cestopisem se vracím do sluncem zalitých dnů září roku 2008, kdy jsme s přáteli z Olomouce vyrazili na kolech poznávat krásy Kroměříže a jejího okolí. Dnes už se to zdá jako doba dávno minulá, protože mezitím zájem o cykloturistiku mezi mnohými tehdejšími „účastníky zájezdu“ silně ochladnul. Pokud mě paměť neklame, bylo nás tehdy sedm, z toho jenom dva jsme vyjížděli ze Šumperka. Přesun na kole na vlakové nádraží jménem Zábřeh na Moravě ve městě se jménem podstatně kratším, tedy do Zábřehu,  proběhl v klidu a v pohodě. Cesta vlakem do Olomouce také. Tam se měli přidat další dva spoluputovatelé. Ti sice dorazili až na poslední chvíli, ale zato v rozšířeném počtu. Jeden z „nováčků“ zapomněl doma povinnou placku slivovice (tvrdil, že nachystal celý litr, a zrovna jemu není důvod nevěřit), což se později projevilo jako jistý kámen úrazu. Ve vlaku jsme lehce… Tímto cestopisem se vracím do sluncem zalitých dnů září roku 2008, kdy jsme s přáteli z Olomouce vyrazili na kolech poznávat krásy Kroměříže a jejího okolí. Dnes už se to zdá jako doba dávno minulá, protože mezitím zájem o cykloturistiku mezi mnohými tehdejšími „účastníky zájezdu“ silně ochladnul. Pokud mě paměť neklame, bylo nás tehdy sedm, z toho jenom dva jsme vyjížděli ze Šumperka. Přesun na kole na vlakové nádraží jménem Zábřeh na Moravě ve městě se jménem podstatně kratším, tedy do Zábřehu,  proběhl v klidu a v pohodě. Cesta vlakem do Olomouce také. Tam se měli přidat další dva spoluputovatelé. Ti sice dorazili až na poslední chvíli, ale zato v rozšířeném počtu. Jeden z „nováčků“ zapomněl doma povinnou placku slivovice (tvrdil, že nachystal celý litr, a zrovna jemu není důvod nevěřit), což se později projevilo jako jistý kámen úrazu. Ve vlaku jsme lehce…