Hrad Český Šternberk. Pokaždé, když se dostanu do této oblasti je jisté, že návštěvu tohoto hradu nelze vynechat. Psát o jeho minulosti a vlastně i současnosti by bylo nošením dříví do lesa. O hradu toho bylo napsáno tolik, že bych se pouze opakoval. Ale přece jen to bylo tentokrát trochu jiné než při předchozích návštěvách. Duben je měsíc, kdy jsou hrady ve všední dny zavřené a tak tomu bylo i tentokrát. Jeli jsme od Uhlířských Janovic po silnici č. 111 a ještě než jsme sjeli do údolí Sázavy, nemohli jsme vynechat pohled na hrad. Odtud nejvíce vyniká jeho mohutnost. Navíc, s tak velkým lešením jsme hrad ještě nikdy neviděli. Po příjezdu na parkoviště pod hradem, které bylo zcela prázdné, jsme chtěli něco zakousnout. Bohužel nikde nikdo a hospůdka, jak jinak, byla také zavřená. Lidé také žádní a tak jsme se vydali ke hradu. Nepřehlédnutelná je kamenná zvonička a o něco opodál socha sv. Antonína Paduánského. Po levé straně je předsunutá bašta hradu na severní… Pokaždé, když se dostanu do této oblasti je jisté, že návštěvu tohoto hradu nelze vynechat. Psát o jeho minulosti a vlastně i současnosti by bylo nošením dříví do lesa. O hradu toho bylo napsáno tolik, že bych se pouze opakoval. Ale přece jen to bylo tentokrát trochu jiné než při předchozích návštěvách. Duben je měsíc, kdy jsou hrady ve všední dny zavřené a tak tomu bylo i tentokrát. Jeli jsme od Uhlířských Janovic po silnici č. 111 a ještě než jsme sjeli do údolí Sázavy, nemohli jsme vynechat pohled na hrad. Odtud nejvíce vyniká jeho mohutnost. Navíc, s tak velkým lešením jsme hrad ještě nikdy neviděli. Po příjezdu na parkoviště pod hradem, které bylo zcela prázdné, jsme chtěli něco zakousnout. Bohužel nikde nikdo a hospůdka, jak jinak, byla také zavřená. Lidé také žádní a tak jsme se vydali ke hradu. Nepřehlédnutelná je kamenná zvonička a o něco opodál socha sv. Antonína Paduánského. Po levé straně je předsunutá bašta hradu na severní…