Návštěva mrakodrapu a přes Barabáš do Zlína   Teplé počasí mne začátkem března vytáhlo na procházku do zlínské přírody. Po dlouhé „zimní“ nečinnosti jsem měl naplánovánu jen krátkou túru od Lesního hřbitova nazpět do města (a to ještě z kopce), jenže když jsem v centru přestupoval na jiný trolejbusový spoj, zjistil jsem, že mi to nahoru ke krematoriu jede až za víc jak půl hodiny. Všechno zlé je ale pro něco dobré: už jsem dlouho nebyl na vyhlídce nahoře na zlínském „mrakoši“, takže je třeba to napravit... a kdy, když ne teď? K mému velkému překvapení jsou všechny rychlovýtahy vedoucí na vyhlídkovou plošinu v sedmdesátimetrové výši nefunkční (opravují se), zato je do výšin patnáctého patra možno dostat se unikátním zrekonstruovaným pater nosterem a zbytek dojít po schodech pěšky!   Moc důvěry k tomu pomalu jedoucímu bazmeku nemám – co…   Teplé počasí mne začátkem března vytáhlo na procházku do zlínské přírody. Po dlouhé „zimní“ nečinnosti jsem měl naplánovánu jen krátkou túru od Lesního hřbitova nazpět do města (a to ještě z kopce), jenže když jsem v centru přestupoval na jiný trolejbusový spoj, zjistil jsem, že mi to nahoru ke krematoriu jede až za víc jak půl hodiny. Všechno zlé je ale pro něco dobré: už jsem dlouho nebyl na vyhlídce nahoře na zlínském „mrakoši“, takže je třeba to napravit... a kdy, když ne teď? K mému velkému překvapení jsou všechny rychlovýtahy vedoucí na vyhlídkovou plošinu v sedmdesátimetrové výši nefunkční (opravují se), zato je do výšin patnáctého patra možno dostat se unikátním zrekonstruovaným pater nosterem a zbytek dojít po schodech pěšky!   Moc důvěry k tomu pomalu jedoucímu bazmeku nemám – co…