Skalní pásy Klapuše   Moje výprava do skalních oblastí u Rudy nad Moravou měla dva cíle. Když jsem si průzkum toho prvního (oblast Skleného vrchu) s velkým uspokojením odfajfknul, mé nožky po lesní cestě radostně zamířily k nižšímu vrchu honosícímu se nadmořskou výší 548 metrů a názvem Klapuše. Oklikou nad údolím byl vzdálen pouhého třičtvrti kilometru, přesto mi ale cesta k němu trvala skoro třičtvrti hodiny. Možná se podivíte, jak je tohle možné, ale není třeba v tom hledat žádnou záhadu. Auta potřebují ke svému pohonu benzín či naftu... a člověk je holt také stroj, jehož motor potřebuje k plnohodnotnému výkonu zase jiný (naštěstí daleko chutnější) přísun pohonných hmot. Naštěstí jsem jich měl sebou v batohu dost... a žena mi na cestu nachystala dokonce i dva voňavoučké kuřecí řízky. K posezení posloužil kmen smrku padlého přes cestu, ale při konzumaci svačiny jsem mírně znejistěl.     Moje výprava do skalních oblastí u Rudy nad Moravou měla dva cíle. Když jsem si průzkum toho prvního (oblast Skleného vrchu) s velkým uspokojením odfajfknul, mé nožky po lesní cestě radostně zamířily k nižšímu vrchu honosícímu se nadmořskou výší 548 metrů a názvem Klapuše. Oklikou nad údolím byl vzdálen pouhého třičtvrti kilometru, přesto mi ale cesta k němu trvala skoro třičtvrti hodiny. Možná se podivíte, jak je tohle možné, ale není třeba v tom hledat žádnou záhadu. Auta potřebují ke svému pohonu benzín či naftu... a člověk je holt také stroj, jehož motor potřebuje k plnohodnotnému výkonu zase jiný (naštěstí daleko chutnější) přísun pohonných hmot. Naštěstí jsem jich měl sebou v batohu dost... a žena mi na cestu nachystala dokonce i dva voňavoučké kuřecí řízky. K posezení posloužil kmen smrku padlého přes cestu, ale při konzumaci svačiny jsem mírně znejistěl.