Od Horní Lhoty na Janův hrad u Vizovic   Zhruba v půlce října jsem po poledni ženu vytáhl na „menší“ zdravotní vycházku. Tahle nesměřovala do nejbližšího okolí Zlína, našim cílem se stala romantická zřícenina Janova hradu u Vizovic. Otázku, kterým nám dosud neznámým terénem se k ní přiblížit, jsem vyřešil hravě: jelikož je všední, ale krásný podzimní den, jede nám na Tutkovské sedlo se zastávkou u hájovny autobus... no a odtud je to k „hradu“ jen asi hodinka pěší chůze. Od busové zastávky u hájenky, která už spadá do katastru Horní Lhoty, vede po hlavním hřebenu Vizovických vrchů modrá značka. Jenže hned na začátku trasy jsme potkali cedulku, která kvůli polomům vstup na ni zakazovala. To nám ale vůbec nevadilo, protože já doma už při studiu mapy zjistil, že kus pod hřebenem vede tím naším směrem souběžná lesní asfaltka, takže jsme se vlastně díky tomu vůbec nemuseli drápat nahoru do kopčiska. Pravda, jakési to stoupání i po asfaltu ze…   Zhruba v půlce října jsem po poledni ženu vytáhl na „menší“ zdravotní vycházku. Tahle nesměřovala do nejbližšího okolí Zlína, našim cílem se stala romantická zřícenina Janova hradu u Vizovic. Otázku, kterým nám dosud neznámým terénem se k ní přiblížit, jsem vyřešil hravě: jelikož je všední, ale krásný podzimní den, jede nám na Tutkovské sedlo se zastávkou u hájovny autobus... no a odtud je to k „hradu“ jen asi hodinka pěší chůze. Od busové zastávky u hájenky, která už spadá do katastru Horní Lhoty, vede po hlavním hřebenu Vizovických vrchů modrá značka. Jenže hned na začátku trasy jsme potkali cedulku, která kvůli polomům vstup na ni zakazovala. To nám ale vůbec nevadilo, protože já doma už při studiu mapy zjistil, že kus pod hřebenem vede tím naším směrem souběžná lesní asfaltka, takže jsme se vlastně díky tomu vůbec nemuseli drápat nahoru do kopčiska. Pravda, jakési to stoupání i po asfaltu ze…