Křížem krážem Svitavami   Poslední červnová sobota loňského roku byla pro mne a pro manželku ve znamení „Velké cesty“ do dvou východočeských měst. Nejprve samozřejmě o dojmech z toho prvního... Ale ještě než jej zříme na vlastní oči, je třeba u nás ve Zlíně brzy ráno nasednout do expresu a nechat se jím odvézt do České Třebové. Než nám odsud jede další přípoj, měli jsme dost času vypít si kávičku v nádražní rondokubistické restauraci. Pak už frrrrk do vlaku a za deset minut vystupujeme na svitavském nádraží, které je od centra trošku vzdáleno. Ale co už... je krásně, žádné supertropické horko není, takže se nám capkalo velmi dobře. Navíc jsme cestou tam po modré tur.značce minuli i několik zajimavých sakrálních památek.   Nejprve jsme se mihli okolo kaple sv.Jiřího, která naproti městskému hřbitovu stojí po dlouhých devíti letech stavby teprve od roku…   Poslední červnová sobota loňského roku byla pro mne a pro manželku ve znamení „Velké cesty“ do dvou východočeských měst. Nejprve samozřejmě o dojmech z toho prvního... Ale ještě než jej zříme na vlastní oči, je třeba u nás ve Zlíně brzy ráno nasednout do expresu a nechat se jím odvézt do České Třebové. Než nám odsud jede další přípoj, měli jsme dost času vypít si kávičku v nádražní rondokubistické restauraci. Pak už frrrrk do vlaku a za deset minut vystupujeme na svitavském nádraží, které je od centra trošku vzdáleno. Ale co už... je krásně, žádné supertropické horko není, takže se nám capkalo velmi dobře. Navíc jsme cestou tam po modré tur.značce minuli i několik zajimavých sakrálních památek.   Nejprve jsme se mihli okolo kaple sv.Jiřího, která naproti městskému hřbitovu stojí po dlouhých devíti letech stavby teprve od roku…