Na Ptačí skály, Volyň, Smrčník a do Malínské rokle   Blíží se druhá půle října a tu si moje druhé já najednou usmyslelo, že by se chtělo před příchodem zimy ještě jednou podívat do podhůří Jeseníků. No, neradno se s tvrdohlavcem paličatým hádat, však ten moudřejší přece ustoupí, ne? I nahlásil jsem si na poslední chvíli na zítřejší pátek dovolenou, ale urychlená příprava na cestu po odpolední směně byla i tak dosti nechutná. Spát jsem šel až po třiadvacáté hodině a vstával už ve čtyři (no fuj!) - to aby mi neujel trajfl do Otrokovic a odtud rychlík do Olomouce. Vstupní nádražní hala krajského města je kromě cestujících plná bezdomovců a jiných pochybných existencí, chvilku jsem si četl, ale pak se šel raději projít ven, aby mi čekání na vlak do Nového Malína rychleji uteklo. K mému překvapení se v Uničově muselo přestoupit do dalšího vlaku, no a po nějaké době už jsem byl konečně v cíli a vystupuju.     Blíží se druhá půle října a tu si moje druhé já najednou usmyslelo, že by se chtělo před příchodem zimy ještě jednou podívat do podhůří Jeseníků. No, neradno se s tvrdohlavcem paličatým hádat, však ten moudřejší přece ustoupí, ne? I nahlásil jsem si na poslední chvíli na zítřejší pátek dovolenou, ale urychlená příprava na cestu po odpolední směně byla i tak dosti nechutná. Spát jsem šel až po třiadvacáté hodině a vstával už ve čtyři (no fuj!) - to aby mi neujel trajfl do Otrokovic a odtud rychlík do Olomouce. Vstupní nádražní hala krajského města je kromě cestujících plná bezdomovců a jiných pochybných existencí, chvilku jsem si četl, ale pak se šel raději projít ven, aby mi čekání na vlak do Nového Malína rychleji uteklo. K mému překvapení se v Uničově muselo přestoupit do dalšího vlaku, no a po nějaké době už jsem byl konečně v cíli a vystupuju.