Víkendový Řím Moje maminka miluje Řím. Byla zde ve svých čtrnácti letech, v hlubokém komunismu, na měsíc navštívit svou sestřenici. Určitě si umíte představit, co to pro ní znamenalo. Všechny ty krásné budovy a pamětihodnosti, o kterých mnoho přečetla, najednou viděla na vlastní oči… A protože máme opravdu skvělou rodinu, slovo dalo slovo a všichni jsme spolu jeli do Říma na prodloužený víkend - pro maminku to byl narozeninový dárek. Do Říma jsme přiletěli ve čtvrtek večer a vyrazili jsme vlakem k hotelu. Hotel jsme měli přímo v centru u náměstí Navona. Ikdyž bylo opravdu pozdě a my jsme byli unavení z cesty, neodolali jsme a šli jsme se projít na náměstí - na zmrzlinu. Já opravdu zmrzlinu nemusím. Mohla bych říct až, že jí nemám ráda - v tomhle jsem tak trochu podivín. Ale tahle zmrzlina, ta chutnala i mě! Každý d nás si dal malý kopeček, všichni ho pojídali lopatičkou a rozhlíželi se okolo, na tu krásu. Druhý den ráno jsme po vydatné snídani vyrazili z hotelu - čekalo nás přeci celé… Moje maminka miluje Řím. Byla zde ve svých čtrnácti letech, v hlubokém komunismu, na měsíc navštívit svou sestřenici. Určitě si umíte představit, co to pro ní znamenalo. Všechny ty krásné budovy a pamětihodnosti, o kterých mnoho přečetla, najednou viděla na vlastní oči… A protože máme opravdu skvělou rodinu, slovo dalo slovo a všichni jsme spolu jeli do Říma na prodloužený víkend - pro maminku to byl narozeninový dárek. Do Říma jsme přiletěli ve čtvrtek večer a vyrazili jsme vlakem k hotelu. Hotel jsme měli přímo v centru u náměstí Navona. Ikdyž bylo opravdu pozdě a my jsme byli unavení z cesty, neodolali jsme a šli jsme se projít na náměstí - na zmrzlinu. Já opravdu zmrzlinu nemusím. Mohla bych říct až, že jí nemám ráda - v tomhle jsem tak trochu podivín. Ale tahle zmrzlina, ta chutnala i mě! Každý d nás si dal malý kopeček, všichni ho pojídali lopatičkou a rozhlíželi se okolo, na tu krásu. Druhý den ráno jsme po vydatné snídani vyrazili z hotelu - čekalo nás přeci celé…