Šumava, rok nula po sametové revoluci. Retro 1990. 1.díl. Hojsova Stráž – před Černým Jezerem Tento cestopis věnuji in memoriam mým kamarádům Jirkovi a Petrovi a děkuji jim za společně prožité neopakovatelné chvíle. Konečně jsem se po delším období nutných údržbových a jiných prací dostal na chvíli k dokončování pořádku ve svých archivech. Tedy hlavně v obrazových dokumentech. Pravda, ty nejstarší jsou kvůli sešlosti nepublikovatelné. Avšak zaujal mě rok 1990. Byl to po roce 1989 zlomový rok i v cestování. Zatímco předtím jsem se proháněl, omezen ostnatými dráty, jen na území naší republiky a dnešního Slovenska, navíc procestoval jen Polsko, východní Německo, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Aspoň jejich nejkrásnější místa přírody a občas i měst, či dalších památek. Jakmile okovy spadly, prvně jsme s kamarády vyrazili na území pro nás neznámá, a civilní nohou u nás nenavštívená. U nás doma. Zní to divně. Do dnes na to nemohu zapomenout. První naše kroky vedly hned následující rok, tedy v září 1990 přes dříve zakázaná pohraniční místa. Začali jsme Tento cestopis věnuji in memoriam mým kamarádům Jirkovi a Petrovi a děkuji jim za společně prožité neopakovatelné chvíle. Konečně jsem se po delším období nutných údržbových a jiných prací dostal na chvíli k dokončování pořádku ve svých archivech. Tedy hlavně v obrazových dokumentech. Pravda, ty nejstarší jsou kvůli sešlosti nepublikovatelné. Avšak zaujal mě rok 1990. Byl to po roce 1989 zlomový rok i v cestování. Zatímco předtím jsem se proháněl, omezen ostnatými dráty, jen na území naší republiky a dnešního Slovenska, navíc procestoval jen Polsko, východní Německo, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Aspoň jejich nejkrásnější místa přírody a občas i měst, či dalších památek. Jakmile okovy spadly, prvně jsme s kamarády vyrazili na území pro nás neznámá, a civilní nohou u nás nenavštívená. U nás doma. Zní to divně. Do dnes na to nemohu zapomenout. První naše kroky vedly hned následující rok, tedy v září 1990 přes dříve zakázaná pohraniční místa. Začali jsme