Podzim v Podyjí 2018 Pt. 1 – na Bítov Konec léta, nebo spíš podzimu značí i nějaký cyklistický zájezd vlastně na závěr sezony. Nejinak tomu bylo samozřejmě i letos. Termín se nabídl vlastně sám, díky státnímu svátku, který se tak hezky přiřadil k víkendu, takže sraz v místě je ve čtvrtek navečer před svatým Václavem. Místo konaní je tentokrát značně tradiční, protože na některé z nás zase přišlo kulatější (spíše hranatější) životní jubileum, byla vybrána lokalita už dosti známá. Podyjí, Lukov. Je tedy fakt, že co se týče hlavních cílů, většinu těch nejdůležitější jsme si tady za několik předchozích pobytů splnili, k tomu navíc někteří i individuálně. No v té naší partě (s občasnými obměnami členstva) jsme tu po čtvrté. Tradičně se dopravujeme částečně hromadnou dopravou, částečně auty, která nám vezmou zavazadla. Mě to tentokrát taky nevychází příliš na brzký odjezd, takže sedám do vlaku až k poledni. K drobné radosti patří fakt, že do Olomouce jdeme spolu s děvčaty, která dál pokračují až do Břeclavi, kde se „nalodí“… Konec léta, nebo spíš podzimu značí i nějaký cyklistický zájezd vlastně na závěr sezony. Nejinak tomu bylo samozřejmě i letos. Termín se nabídl vlastně sám, díky státnímu svátku, který se tak hezky přiřadil k víkendu, takže sraz v místě je ve čtvrtek navečer před svatým Václavem. Místo konaní je tentokrát značně tradiční, protože na některé z nás zase přišlo kulatější (spíše hranatější) životní jubileum, byla vybrána lokalita už dosti známá. Podyjí, Lukov. Je tedy fakt, že co se týče hlavních cílů, většinu těch nejdůležitější jsme si tady za několik předchozích pobytů splnili, k tomu navíc někteří i individuálně. No v té naší partě (s občasnými obměnami členstva) jsme tu po čtvrté. Tradičně se dopravujeme částečně hromadnou dopravou, částečně auty, která nám vezmou zavazadla. Mě to tentokrát taky nevychází příliš na brzký odjezd, takže sedám do vlaku až k poledni. K drobné radosti patří fakt, že do Olomouce jdeme spolu s děvčaty, která dál pokračují až do Břeclavi, kde se „nalodí“…