Z horního konce Seninky do Valašské Polanky   Tak jako nahlodávaly padající vodní kapky hlavy odsouzenců ve vězení na brněnském Špilberku, útočila na tu moji neustále opakovaná žádost manželky, kdy už konečně pojedeme do té Seninky, jak jsem jí zhruba před 730 dny neprozřetelně slíbil. Poněvadž tím začal být můj mozek už dosti nahlodán, svolil jsem pod podmínkou, že bude zbylá část dne věnována návštěvě vsetínského zámku a jednu krásnou květnovou sobotu se ještě za kuropění vydali na cestu.   Prohlídku jsme začali po vystoupení z busu na nejhořejším konci dědiny, kde poblíž točny stojí nejhezčí seninská chaloupka – chráněné dřevěné roubené stavení se zdobenou lomenicí - rok výroby 1832. (V obci stávala i chráněná sušárna ovoce, ale v šedesátých letech byla převezena do Rožnova, do Valašského muzea v přírodě. Ono zde těch sušárem bývalo ještě do druhé světové války 25, ale žádná další se nezachovala.)   Tak jako nahlodávaly padající vodní kapky hlavy odsouzenců ve vězení na brněnském Špilberku, útočila na tu moji neustále opakovaná žádost manželky, kdy už konečně pojedeme do té Seninky, jak jsem jí zhruba před 730 dny neprozřetelně slíbil. Poněvadž tím začal být můj mozek už dosti nahlodán, svolil jsem pod podmínkou, že bude zbylá část dne věnována návštěvě vsetínského zámku a jednu krásnou květnovou sobotu se ještě za kuropění vydali na cestu.   Prohlídku jsme začali po vystoupení z busu na nejhořejším konci dědiny, kde poblíž točny stojí nejhezčí seninská chaloupka – chráněné dřevěné roubené stavení se zdobenou lomenicí - rok výroby 1832. (V obci stávala i chráněná sušárna ovoce, ale v šedesátých letech byla převezena do Rožnova, do Valašského muzea v přírodě. Ono zde těch sušárem bývalo ještě do druhé světové války 25, ale žádná další se nezachovala.)