Velké Karlovice 2018 - 2.Procházka údolím Podťatého a Pluskovce   Ve vilce se spalo dobře (tedy aspoň manželce), jen já měl nad ránem nějaké žaludeční problémy a musel se proto několikrát za sebou odebrat na onu místnost. Ještě že má člověk nohy, protože kdyby byl slimákem, tak by to nestihl! Snídani moc nedám, ale na nějaké lelkování není čas: za chvilku nám totiž jede bus do jedné z hlavních zdejších dolin – do údolí Podťatého. Dopravní prostředek je tak brzy po ránu kupodivu narván běžkaři, kteří se jím (tak jako my) přesunují na konečnou do Světlé, do nadmořské výše 600 metrů.   Zatímco oni si nasadí lyže a zamíří zasněženou silničkou nahoru na Kasárna, my se spolehneme jen na vlastní končetiny, které nás k té krásné dřevěné kapli na návrší nad námi jistě zanesou. Ještě předtím ale radostně pohlédneme na zalesněné stráně Javorníků, pod nimiž se nejen okolo silnice, ale i vysoko na bílých…   Ve vilce se spalo dobře (tedy aspoň manželce), jen já měl nad ránem nějaké žaludeční problémy a musel se proto několikrát za sebou odebrat na onu místnost. Ještě že má člověk nohy, protože kdyby byl slimákem, tak by to nestihl! Snídani moc nedám, ale na nějaké lelkování není čas: za chvilku nám totiž jede bus do jedné z hlavních zdejších dolin – do údolí Podťatého. Dopravní prostředek je tak brzy po ránu kupodivu narván běžkaři, kteří se jím (tak jako my) přesunují na konečnou do Světlé, do nadmořské výše 600 metrů.   Zatímco oni si nasadí lyže a zamíří zasněženou silničkou nahoru na Kasárna, my se spolehneme jen na vlastní končetiny, které nás k té krásné dřevěné kapli na návrší nad námi jistě zanesou. Ještě předtím ale radostně pohlédneme na zalesněné stráně Javorníků, pod nimiž se nejen okolo silnice, ale i vysoko na bílých…