Procházka Hodonínem   V Hodoníně mňa za vojáčka nebrali – to se stalo jinde. Tímto městem jsem vždy jen projížděl, ale když Jana jednu listopadovou sobotu vymyslela návštěvu místní ZOO, věnovali jsme po prohlídce několik hodin i průzkumu centra města.   Napřed jsme se ale museli stejnou cestou po červené značce vrátit k vlakovému nádraží. Tentokrát už nebyl důvod pospíchat a my tím pádem mohli ocenit pěknou novou sportovní halu hned za Zoologickou zahradou a místy zajímavou sídlištní výstavbu. Poblíž Muzea naftového dobývání a geologie, jehož návštěvu jsme si nechali na jindy, pak podchodem na druhou stranu nádraží. Stanice má směrem od města celkem líbivou podobu, výsledný dojem bohužel kazí poslední, počmáraný úsek proskleného podchodu…   V Hodoníně mňa za vojáčka nebrali – to se stalo jinde. Tímto městem jsem vždy jen projížděl, ale když Jana jednu listopadovou sobotu vymyslela návštěvu místní ZOO, věnovali jsme po prohlídce několik hodin i průzkumu centra města.   Napřed jsme se ale museli stejnou cestou po červené značce vrátit k vlakovému nádraží. Tentokrát už nebyl důvod pospíchat a my tím pádem mohli ocenit pěknou novou sportovní halu hned za Zoologickou zahradou a místy zajímavou sídlištní výstavbu. Poblíž Muzea naftového dobývání a geologie, jehož návštěvu jsme si nechali na jindy, pak podchodem na druhou stranu nádraží. Stanice má směrem od města celkem líbivou podobu, výsledný dojem bohužel kazí poslední, počmáraný úsek proskleného podchodu…