Horní Blatná, díl první Před lety mnoha (dohodli jsme se zhruba na dvaadvaceti), když byly naše dětičky malé a poměrně roztomilé a Pavlína byla ještě poměrně začínající lékařkou v nemocnici, jsme byli na dovolené v rekreačním zařízení, které sice patřilo kladenským dolům, ale nemocnici tam místo taky poskytovali. Bylo to v Krušných horách, na kraji městečka Horní Blatná a nám se tam tehdy dost líbilo, i když tam, kam my jezdili na zotavenou, tehdy místní pobírali „pohřebné“ (pro nepamětníky, šlo o kompenzaci za trvale zhoršené ovzduší). Po těch letech jsme se rozhodli, že se znovu podíváme do míst, která, jak jsme zjistili, si ty děti vůbec nepamatují (a to Pavlovi bylo už dobrých šest). Dalo trochu bádání, než jsem objevil ubytování, které by vyhovovalo, nakonec jsem se, s trochou potíží, dovolal do penzionu Florian, který je od náměstí co by kamenem dohodil, ale přesto v klidné boční uličce. … Před lety mnoha (dohodli jsme se zhruba na dvaadvaceti), když byly naše dětičky malé a poměrně roztomilé a Pavlína byla ještě poměrně začínající lékařkou v nemocnici, jsme byli na dovolené v rekreačním zařízení, které sice patřilo kladenským dolům, ale nemocnici tam místo taky poskytovali. Bylo to v Krušných horách, na kraji městečka Horní Blatná a nám se tam tehdy dost líbilo, i když tam, kam my jezdili na zotavenou, tehdy místní pobírali „pohřebné“ (pro nepamětníky, šlo o kompenzaci za trvale zhoršené ovzduší). Po těch letech jsme se rozhodli, že se znovu podíváme do míst, která, jak jsme zjistili, si ty děti vůbec nepamatují (a to Pavlovi bylo už dobrých šest). Dalo trochu bádání, než jsem objevil ubytování, které by vyhovovalo, nakonec jsem se, s trochou potíží, dovolal do penzionu Florian, který je od náměstí co by kamenem dohodil, ale přesto v klidné boční uličce. …