Kedzierzyn-Koźle, rekonstrukce bitvy z roku 1807 Ve dnech od 14. Do 16. Září jsem se společně s Javornickou dělostřeleckou gardou (dále jen JDG), účastnil šestého ročníku rekonstrukce bitvy u Kozelské pevnosti z roku 1807. Z Javorníku jsme vyjeli po sedmnácté hodině. Ačkoliv jsem jel poprvé a krom dvou kluků nikoho neznal, po pár minutách jsem si uvědomil, že je to parta skvělých lidí, kterým není humor cizí. Za poslední rok jsem se nenasmál tolik, jako tyto tři dny.  Ještě před setměním jsme dorazili do městečka Kedzierzyn-Koźle. Nejprve se postavil velký stan, který slouží jako jídelna, poté následoval sklad a naposled si každý postavil svůj stan. Pro mě, jako pro laika, bylo nepochopitelné, jak se všichni v tom počátečním chaosu dokázali vyznat. Přirovnal bych to k mraveništi, každý věděl, co má dělat, takže při setmění bylo vše hotovo a uprostřed javornického ležení plápolal oheň.  Následovalo přátelské přivítání s ostatními účastníky… Ve dnech od 14. Do 16. Září jsem se společně s Javornickou dělostřeleckou gardou (dále jen JDG), účastnil šestého ročníku rekonstrukce bitvy u Kozelské pevnosti z roku 1807. Z Javorníku jsme vyjeli po sedmnácté hodině. Ačkoliv jsem jel poprvé a krom dvou kluků nikoho neznal, po pár minutách jsem si uvědomil, že je to parta skvělých lidí, kterým není humor cizí. Za poslední rok jsem se nenasmál tolik, jako tyto tři dny.  Ještě před setměním jsme dorazili do městečka Kedzierzyn-Koźle. Nejprve se postavil velký stan, který slouží jako jídelna, poté následoval sklad a naposled si každý postavil svůj stan. Pro mě, jako pro laika, bylo nepochopitelné, jak se všichni v tom počátečním chaosu dokázali vyznat. Přirovnal bych to k mraveništi, každý věděl, co má dělat, takže při setmění bylo vše hotovo a uprostřed javornického ležení plápolal oheň.  Následovalo přátelské přivítání s ostatními účastníky…