Vyjížďka do Táborské ZOO středa 3.5. 2017   Podívat se do Táborské ZOO jsem měl v plánu již nějaký ten pátek, ale k některým věcem se člověk nedostane tak jak by si sám představoval. Den návštěvy připadl nakonec na středu, a aby to nebylo až tak jednoduché, rozhodl jsem vzít si kolo a před návštěvou jihočeské fauny se trochu protáhnout.   Startuji z posázavské obce Ledečko okolo deváté dopoledne a vím, že to dnes nebude žádný med. Jako ostatně není cyklistika u nás skoro nikde. Na sedmdesáti kilometrech mě čeká skoro kilometr a půl převýšení. Osobně používám pro terén, který pokrývá naši zemi výraz tobogán. Přijde mi to výstižnější než všechny pahorkatiny a hory. Ale mám to rád, vždyť zvrásnění krajiny je jedním z hlavních důvodů proč je u nás tak nádherná příroda plná lesů, roklin, skalních útvarů a nejrůznějších hříček krajiny. Žádná monotónnost nížiny, savany nebo stepi a většina států světa nám může jen závidět. Pro cyklistu ovšem peklo.   Úvodní kopec… středa 3.5. 2017   Podívat se do Táborské ZOO jsem měl v plánu již nějaký ten pátek, ale k některým věcem se člověk nedostane tak jak by si sám představoval. Den návštěvy připadl nakonec na středu, a aby to nebylo až tak jednoduché, rozhodl jsem vzít si kolo a před návštěvou jihočeské fauny se trochu protáhnout.   Startuji z posázavské obce Ledečko okolo deváté dopoledne a vím, že to dnes nebude žádný med. Jako ostatně není cyklistika u nás skoro nikde. Na sedmdesáti kilometrech mě čeká skoro kilometr a půl převýšení. Osobně používám pro terén, který pokrývá naši zemi výraz tobogán. Přijde mi to výstižnější než všechny pahorkatiny a hory. Ale mám to rád, vždyť zvrásnění krajiny je jedním z hlavních důvodů proč je u nás tak nádherná příroda plná lesů, roklin, skalních útvarů a nejrůznějších hříček krajiny. Žádná monotónnost nížiny, savany nebo stepi a většina států světa nám může jen závidět. Pro cyklistu ovšem peklo.   Úvodní kopec…