Dobrodrůžo i pro děti Nejdřív jsme jeli autobusem do Karlovy Studánky (zastávka restaurace Hubertus), ale je možné dojet na místo i autem a tam zaparkovat. Pak jsme šli už pěšky. Nejdřív jsme odbočili kolem hotelu Hubertus (zrovna v rekonstrukci) ##:a href="//www.turistika.cz/rady/doprava-":##Doprava##:/a:## a šlapali jsme asi 600 m po asfaltce. (Je možné jít po žluté nebo modré značce.) Pak už nás uvítala nádherná lesní cesta lemovaná bystřinou Bílé Opavy. Asi po kilometru se cesta rozdvojila. Kdo chtěl, mohl jít po méně náročné, ale podle slov jiných turistů už ne tak krásné - modré. Ti, co si troufli, včetně nás, šli po žluté, té krásnější části tohoto výletu. Cestou jsme překonávali různé dřevěné mosty, kameny, i pár žebříků, a bylo to vcelku nenáročné, až na poslední kilometr. Možná to bylo o něco víc, ale tento úsek dal opravdu zabrat. Tam ty kameny (a nejenom ty) byly opravdu vysoké. Nic pro bolavá kolena. Nejdřív jsme jeli autobusem do Karlovy Studánky (zastávka restaurace Hubertus), ale je možné dojet na místo i autem a tam zaparkovat. Pak jsme šli už pěšky. Nejdřív jsme odbočili kolem hotelu Hubertus (zrovna v rekonstrukci) ##:a href="//www.turistika.cz/rady/doprava-":##Doprava##:/a:## a šlapali jsme asi 600 m po asfaltce. (Je možné jít po žluté nebo modré značce.) Pak už nás uvítala nádherná lesní cesta lemovaná bystřinou Bílé Opavy. Asi po kilometru se cesta rozdvojila. Kdo chtěl, mohl jít po méně náročné, ale podle slov jiných turistů už ne tak krásné - modré. Ti, co si troufli, včetně nás, šli po žluté, té krásnější části tohoto výletu. Cestou jsme překonávali různé dřevěné mosty, kameny, i pár žebříků, a bylo to vcelku nenáročné, až na poslední kilometr. Možná to bylo o něco víc, ale tento úsek dal opravdu zabrat. Tam ty kameny (a nejenom ty) byly opravdu vysoké. Nic pro bolavá kolena.