Na kole z Hořovic do Lednicko - Valtického areálu Počáteční plány byly o něco rozsáhlejší, původní plán byl dojet až do hlavního města Rakouska, tedy do Vídně. Myslím, že už na začátku prvního dne jsme obě věděly, že cíl nakonec bude někde na území ČR. Vlastně ani nedokážu říct, proč se nám nechtělo za hranice. Asi by se to prodražilo a hlavně ta manipulace s kolama ve Vídni by asi nebyla moc veselá. Jelikož jsme se k téhle šílené cestě nakonec odhodlaly jen dvě, já - Pražanda a Eva – Plzeňačka, startem cesty jsme určily místo ležící přibližně na půl cesty – Hořovice. 10. 8. 2009 Den první     Cesta přes Prahu tentokrát nebyla nijak tragická. K Hlavnímu nádraží to na kole trvalo jen pár minut. Zakoupila jsem si lístek, mrkla na řazení vozů a šla vyčkávat před tabuli odjezdů, až se objeví číslo nástupiště. Pohoda, času mám dost, to bych tam mohla v klidu dostat i to kolo. Jo, krásný plány, ale číslo nástupiště ne a ne naskočit. Sakra, už jsem začínala být trošku nervózní,… Počáteční plány byly o něco rozsáhlejší, původní plán byl dojet až do hlavního města Rakouska, tedy do Vídně. Myslím, že už na začátku prvního dne jsme obě věděly, že cíl nakonec bude někde na území ČR. Vlastně ani nedokážu říct, proč se nám nechtělo za hranice. Asi by se to prodražilo a hlavně ta manipulace s kolama ve Vídni by asi nebyla moc veselá. Jelikož jsme se k téhle šílené cestě nakonec odhodlaly jen dvě, já - Pražanda a Eva – Plzeňačka, startem cesty jsme určily místo ležící přibližně na půl cesty – Hořovice. 10. 8. 2009 Den první     Cesta přes Prahu tentokrát nebyla nijak tragická. K Hlavnímu nádraží to na kole trvalo jen pár minut. Zakoupila jsem si lístek, mrkla na řazení vozů a šla vyčkávat před tabuli odjezdů, až se objeví číslo nástupiště. Pohoda, času mám dost, to bych tam mohla v klidu dostat i to kolo. Jo, krásný plány, ale číslo nástupiště ne a ne naskočit. Sakra, už jsem začínala být trošku nervózní,…