Přechod hřebene Nízkých Tater - 2. část Ramžu jsme opustili po desáté hodině. Sluneční paprsky nemilosrdně spalují naše obličeje, kde jsme jen nechali ten opalovací krém?! Cesta do Bacúšského sedla (1319 m, 40 min.) jde nahoru a dolů, ale nahoru to zase tak hrozné není. V sedle se posilníme lipem, které jsem tak dlouho udržel zabalené před bratrem, že se tomu sám divím. Musíme několikrát přelézt ploty školek po dřevěných žebřících, v jednom okamžiku kousek od nás zpod stromů vyběhne srnka a obrovskými skoky si lehce poradí s nástrahami terénu. Při skocích vydávala zvláštní chrochtavé zvuky, které jsem ještě nikdy neslyšel, i když jsem už mnohokrát srnky viděl. Ze sedla Za Lenivou (1378 m, 40 min.) je impozantní výhled na západní část Nízkých Tater, ale především na to, co nás ještě čeká. Proč tady nikdo nepostavil most nebo lanovku? Je poledne a skupina mladých Slováků, které jsme několikrát minuli a oni zase nás, se právě modlí. Po kamenité cestě scházíme do sedla Ramžu jsme opustili po desáté hodině. Sluneční paprsky nemilosrdně spalují naše obličeje, kde jsme jen nechali ten opalovací krém?! Cesta do Bacúšského sedla (1319 m, 40 min.) jde nahoru a dolů, ale nahoru to zase tak hrozné není. V sedle se posilníme lipem, které jsem tak dlouho udržel zabalené před bratrem, že se tomu sám divím. Musíme několikrát přelézt ploty školek po dřevěných žebřících, v jednom okamžiku kousek od nás zpod stromů vyběhne srnka a obrovskými skoky si lehce poradí s nástrahami terénu. Při skocích vydávala zvláštní chrochtavé zvuky, které jsem ještě nikdy neslyšel, i když jsem už mnohokrát srnky viděl. Ze sedla Za Lenivou (1378 m, 40 min.) je impozantní výhled na západní část Nízkých Tater, ale především na to, co nás ještě čeká. Proč tady nikdo nepostavil most nebo lanovku? Je poledne a skupina mladých Slováků, které jsme několikrát minuli a oni zase nás, se právě modlí. Po kamenité cestě scházíme do sedla