Na kole na Praděd - nejvyšší vrchol Jeseníků Jedno letní odpoledne přemýšlíme na zahrádce u pivka, co roupama dělat. „Co takhle vyrazit na Praděd?“, padne jeden z nápadů. „A co takhle na ten Praděd dojet z Olomouce na kole,“ začíná se šílený nápad rozvíjet. „No a na tom kole se můžeme vrátit ještě týž den zpět do Olomouce,“ padne za hurónského smíchu konečná verze a nápad upadne prozatím v zapomnění. V mozku nám však červík hlodá a hlodá a potrhlý nápad se pomalu ale jistě mění ve výzvu, která se nám na mysl dere stále častěji. Nemohlo to tedy dopadnout jinak, než že jednu srpnovou sobotu sedáme na kolo a začínáme pomalu ukrajovat kilometry k nejvyšší hoře Moravy a Slezska. Pohodlí domova opouštíme v sedm hodin ráno. Zásobeni vodou, sladkostmi, slunečními brýlemi, větrovkou a nějakou tou korunou se začínáme proplétat zatím ještě spícími ulicemi Olomouce směrem na Šternberk. Hlavní cestu vedoucí z hanácké metropole do Šternberka kvůli nebezpečnosti a velkému provozu zavrhujeme. Raději volíme… Jedno letní odpoledne přemýšlíme na zahrádce u pivka, co roupama dělat. „Co takhle vyrazit na Praděd?“, padne jeden z nápadů. „A co takhle na ten Praděd dojet z Olomouce na kole,“ začíná se šílený nápad rozvíjet. „No a na tom kole se můžeme vrátit ještě týž den zpět do Olomouce,“ padne za hurónského smíchu konečná verze a nápad upadne prozatím v zapomnění. V mozku nám však červík hlodá a hlodá a potrhlý nápad se pomalu ale jistě mění ve výzvu, která se nám na mysl dere stále častěji. Nemohlo to tedy dopadnout jinak, než že jednu srpnovou sobotu sedáme na kolo a začínáme pomalu ukrajovat kilometry k nejvyšší hoře Moravy a Slezska. Pohodlí domova opouštíme v sedm hodin ráno. Zásobeni vodou, sladkostmi, slunečními brýlemi, větrovkou a nějakou tou korunou se začínáme proplétat zatím ještě spícími ulicemi Olomouce směrem na Šternberk. Hlavní cestu vedoucí z hanácké metropole do Šternberka kvůli nebezpečnosti a velkému provozu zavrhujeme. Raději volíme…