Expedice Šumava Žel.Ruda-Bělá n.Radb. 2010 I.část. Vyrazili jme řádně nabaleni ráno 29.května vlakem z Brna. Hlavní cil je dosáhnout osamocené hospody Na Pleši na hřebenu Českého Lesa ve výšce něco přes 860 m n.m. Dlouhým sezením ve vlaku jsme poněkud zatuhli a tudíž při vystupování z vlaku v Železné Rudě se nám pod plným zatížením nechce moc do prudkého kopce na Belveder. Než si důchodcova záda zvyknou na bezmála 20kg zátěž, chvíli to potrvá. Stejně jsem zvědav, jestli s mými vadnými rameny vůbec do cíle dorazíme. Kvůli nim mi musí kamarád do popruhů pomáhat. Plánovanou zastávku u hotelu a minipivovaru Belveder dosahujeme po něco víc jak 100m převýšení. Na čerstvém vzduchu pod přístřeškem ochutnáváme jejich výborná piva. Ale nemůžeme tu sedět věčně. Kousek pokračujeme po modré značce. Po nejbližší, trochu lepší lesní cestě, odbočujeme po vrstevnici doleva. Stejně se nakonec cesta ztrácí, ale to už nevadí, protože na kraji lesa vidíme sjezdovky Špičáku Vyrazili jme řádně nabaleni ráno 29.května vlakem z Brna. Hlavní cil je dosáhnout osamocené hospody Na Pleši na hřebenu Českého Lesa ve výšce něco přes 860 m n.m. Dlouhým sezením ve vlaku jsme poněkud zatuhli a tudíž při vystupování z vlaku v Železné Rudě se nám pod plným zatížením nechce moc do prudkého kopce na Belveder. Než si důchodcova záda zvyknou na bezmála 20kg zátěž, chvíli to potrvá. Stejně jsem zvědav, jestli s mými vadnými rameny vůbec do cíle dorazíme. Kvůli nim mi musí kamarád do popruhů pomáhat. Plánovanou zastávku u hotelu a minipivovaru Belveder dosahujeme po něco víc jak 100m převýšení. Na čerstvém vzduchu pod přístřeškem ochutnáváme jejich výborná piva. Ale nemůžeme tu sedět věčně. Kousek pokračujeme po modré značce. Po nejbližší, trochu lepší lesní cestě, odbočujeme po vrstevnici doleva. Stejně se nakonec cesta ztrácí, ale to už nevadí, protože na kraji lesa vidíme sjezdovky Špičáku