Z Kytlic na Tolštejn a přes Jedlovou zase zpět (retro a pokračování) I na druhý den měl Petr připravený výlet. Ráno ještě Miloš předpřipravil svou specialitu, plněné řízky. Tedy on je jen naplnil, že až se přijde, obalí je, hodí na pánev a večeře bude za chvilku. Sešli jsme k nádraží, popojeli jednu stanici a poměrně zakaboněným ránem jsme vyrazili k Tolštejnu. Byl jsem tam kdysi jako třinácti či čtrnáctiletý jinoch s pratetou a pořád mám dojem, že jsme na hrad šli lesem. Teď jsou kolem samé louky. Byli jsme tam kolem půl desáté, prohlédli jsme zbytky hradu, někteří masochisté vylezli až úplně nahoru. Po půlhodince se otevírala místní hospoda. Kamarádům jsem z jídelního lístku ukradl poslední guláš. Zcela neevropsky a nepředpisově uchovaný z předešlého dne.  Z Tolštejna jsme zamířili z kopce do Dolního Jiřetína. To je to městečko, kam Petr jezdil za tetou. Ta už je ale pár let ve Slavonicích. Ale řádových sester je tu pořád dost. A různě oblékaných. Petr zklamal jako specialista, nedokázal nám je podle řádů… I na druhý den měl Petr připravený výlet. Ráno ještě Miloš předpřipravil svou specialitu, plněné řízky. Tedy on je jen naplnil, že až se přijde, obalí je, hodí na pánev a večeře bude za chvilku. Sešli jsme k nádraží, popojeli jednu stanici a poměrně zakaboněným ránem jsme vyrazili k Tolštejnu. Byl jsem tam kdysi jako třinácti či čtrnáctiletý jinoch s pratetou a pořád mám dojem, že jsme na hrad šli lesem. Teď jsou kolem samé louky. Byli jsme tam kolem půl desáté, prohlédli jsme zbytky hradu, někteří masochisté vylezli až úplně nahoru. Po půlhodince se otevírala místní hospoda. Kamarádům jsem z jídelního lístku ukradl poslední guláš. Zcela neevropsky a nepředpisově uchovaný z předešlého dne.  Z Tolštejna jsme zamířili z kopce do Dolního Jiřetína. To je to městečko, kam Petr jezdil za tetou. Ta už je ale pár let ve Slavonicích. Ale řádových sester je tu pořád dost. A různě oblékaných. Petr zklamal jako specialista, nedokázal nám je podle řádů…