Z Hlavňova do Slavného a zpět Poslední den dovolené, poslední procházka, už mi taky pomalu docházel film. Už od rána bylo pěkné vedro. Vydali jsme se po žluté, směrem východním, cestou, které se říká Pánova. V údolí, ve kterém začíná, byl příjemný chládek. Kolem nás skály, dnem zurčel potůček a u něj na balvanech rostlo kapradí. Po kilometru Pánova cesta z údolí odbočuje a poměrně přijatelným stoupáním míří na hřeben. Skalní věže jsou i tady působivé. Na hřebeni už chládek nebyl, zato tu příjemně pofukovalo. Vedro se tedy dalo snést. Žlutá značka se napojila na červenou.  S údivem jsem zjistil, že i na tak úzkém hřebeni, jako jsou Broumovské stěny, se vyskytují rašelinná jezírka. Skály teď byly pod námi. Odbočili jsme z červené, a prošli skalní bludiště Ovčín. Je tam i vyhlídka, ale pod hřebenem byl opar a tetelení z horka. Moc toho vidět nebylo. Cesta zpátky na červenou byla sice… Poslední den dovolené, poslední procházka, už mi taky pomalu docházel film. Už od rána bylo pěkné vedro. Vydali jsme se po žluté, směrem východním, cestou, které se říká Pánova. V údolí, ve kterém začíná, byl příjemný chládek. Kolem nás skály, dnem zurčel potůček a u něj na balvanech rostlo kapradí. Po kilometru Pánova cesta z údolí odbočuje a poměrně přijatelným stoupáním míří na hřeben. Skalní věže jsou i tady působivé. Na hřebeni už chládek nebyl, zato tu příjemně pofukovalo. Vedro se tedy dalo snést. Žlutá značka se napojila na červenou.  S údivem jsem zjistil, že i na tak úzkém hřebeni, jako jsou Broumovské stěny, se vyskytují rašelinná jezírka. Skály teď byly pod námi. Odbočili jsme z červené, a prošli skalní bludiště Ovčín. Je tam i vyhlídka, ale pod hřebenem byl opar a tetelení z horka. Moc toho vidět nebylo. Cesta zpátky na červenou byla sice…