další procházka z bouzovských Dolů V úterý na naší moravské dovolené už měly Kárlštejny otevřeno, Pavlína si Bouzov nemohla nechat ujít. Do romanticky přestavěného hradu se mi nechtělo, počkal jsem v parku na lavičce. Četl jsem si a pozoroval davy. Prohlídka trvala asi hodinu. Potom jsme se vydali na poslední kousek neprochozeného okolí. Narazili jsme na kus lesa, kde se to jen hemžilo hřiby borováky. Chvíli jsme se zdrželi a košík byl skoro plný. Cesta začala stoupat do jednoho z místních krpálů. Podél ní rostly maliny, Pavlína se pásla a zdržela se. Chtěl jsem mít kopec za sebou, šel jsem napřed. Poslední kousek byl obzvlášť příkrý a po včerejší bouřce ještě namoklý a kluzký. S pomocí deštníku jsem se vyškrábal na kopec a hlasitě si ulevil: „Do prdele!“. Když jsem vytřel pot z očí, uviděl jsem vyděšenou stařenku, jak zírá na fousaté, zelené a sprostě nadávající individuum, které se vynořilo z křoví. Slušně jsem se omluvil a počkal na Pavlínu. Kopec, který jsem měl za zády, se jmenuje Bakule. … V úterý na naší moravské dovolené už měly Kárlštejny otevřeno, Pavlína si Bouzov nemohla nechat ujít. Do romanticky přestavěného hradu se mi nechtělo, počkal jsem v parku na lavičce. Četl jsem si a pozoroval davy. Prohlídka trvala asi hodinu. Potom jsme se vydali na poslední kousek neprochozeného okolí. Narazili jsme na kus lesa, kde se to jen hemžilo hřiby borováky. Chvíli jsme se zdrželi a košík byl skoro plný. Cesta začala stoupat do jednoho z místních krpálů. Podél ní rostly maliny, Pavlína se pásla a zdržela se. Chtěl jsem mít kopec za sebou, šel jsem napřed. Poslední kousek byl obzvlášť příkrý a po včerejší bouřce ještě namoklý a kluzký. S pomocí deštníku jsem se vyškrábal na kopec a hlasitě si ulevil: „Do prdele!“. Když jsem vytřel pot z očí, uviděl jsem vyděšenou stařenku, jak zírá na fousaté, zelené a sprostě nadávající individuum, které se vynořilo z křoví. Slušně jsem se omluvil a počkal na Pavlínu. Kopec, který jsem měl za zády, se jmenuje Bakule. …