Předpodzimní Chorvatsko 2011 Přiznám se, že Chorvatsko moc nemusím. Když člověk milující soukromí a svobodu projede všechny přímořské evropské země, tak si státy bývalé Jugoslávie posune na konec žebříčku. Nějak se tady necítím tak volně jako jinde. A to, i když v tuto dobu už zde je turistů málo a přímořské oblasti jsou od nich téměř vylidněny. Také bychom sem nejeli, nebýt výhodného pozvání našich známých a pokročilé době konce září. Cesta osobákem proběhla naprosto v pohodě a rychle. Po dálnicích to sviští, turistický provoz už ochabl. Ze středoevropského nic moc počasí jsme se za pohořím Velebit přehoupli do teplejšího a slunečnějšího. Následující den po příjezdu jsme věnovali průzkumu nejbližšího okolí. U domku byla pergola porostlá vinnou révou s ještě velkým množstvím hroznů. Navzdory každodenní konzumaci jich neubývalo. Granátová jablka na stromě v předzahrádce ještě nebyla zralá, tak jsme ozobali… Přiznám se, že Chorvatsko moc nemusím. Když člověk milující soukromí a svobodu projede všechny přímořské evropské země, tak si státy bývalé Jugoslávie posune na konec žebříčku. Nějak se tady necítím tak volně jako jinde. A to, i když v tuto dobu už zde je turistů málo a přímořské oblasti jsou od nich téměř vylidněny. Také bychom sem nejeli, nebýt výhodného pozvání našich známých a pokročilé době konce září. Cesta osobákem proběhla naprosto v pohodě a rychle. Po dálnicích to sviští, turistický provoz už ochabl. Ze středoevropského nic moc počasí jsme se za pohořím Velebit přehoupli do teplejšího a slunečnějšího. Následující den po příjezdu jsme věnovali průzkumu nejbližšího okolí. U domku byla pergola porostlá vinnou révou s ještě velkým množstvím hroznů. Navzdory každodenní konzumaci jich neubývalo. Granátová jablka na stromě v předzahrádce ještě nebyla zralá, tak jsme ozobali…