Expedice Banát - třetí část Po šikanování na hranicích přejeli účastníci Expedice do Srbska, Deliblatská peščara však byla zklamáním. Volný den někteří využili k zatím nejdelší túře - k Turecké díře. Pátého července jsme se brzy ráno opět sešli u autobusu a zamířili k rumunsko-srbské hranici. Jelikož Rumuni musí mít od dob balkánské války do Srbska vízum (z jejich území startovaly americké bombardéry k náletům), panoval na přechodu pověstný balkánský klid. Náš příjezd na tom nic nezměnil. Hodinu a půl jsme čekali na odbavení od Rumunů. Kdo čekal u Srbů jakousi slovanskou solidaritu, byl zklamán - vyhnali nás z autobusu a s baterkami v ruce ho prohlédli. Vesničky na srbské straně Dunaje působí daleko úhlednějším dojmem než v Rumunsku. I přes jistě ekonomicky vyčerpávající válku je zde na první pohled patrná vyšší životní úroveň. Také tady existují české vesničky, ale s nikým, kdo by vyloženě uměl česky, jsme se nesetkali, přestože jsme se nějaké kontakty pokusili navázat. Jelikož je zde rovina, původní české… Po šikanování na hranicích přejeli účastníci Expedice do Srbska, Deliblatská peščara však byla zklamáním. Volný den někteří využili k zatím nejdelší túře - k Turecké díře. Pátého července jsme se brzy ráno opět sešli u autobusu a zamířili k rumunsko-srbské hranici. Jelikož Rumuni musí mít od dob balkánské války do Srbska vízum (z jejich území startovaly americké bombardéry k náletům), panoval na přechodu pověstný balkánský klid. Náš příjezd na tom nic nezměnil. Hodinu a půl jsme čekali na odbavení od Rumunů. Kdo čekal u Srbů jakousi slovanskou solidaritu, byl zklamán - vyhnali nás z autobusu a s baterkami v ruce ho prohlédli. Vesničky na srbské straně Dunaje působí daleko úhlednějším dojmem než v Rumunsku. I přes jistě ekonomicky vyčerpávající válku je zde na první pohled patrná vyšší životní úroveň. Také tady existují české vesničky, ale s nikým, kdo by vyloženě uměl česky, jsme se nesetkali, přestože jsme se nějaké kontakty pokusili navázat. Jelikož je zde rovina, původní české…