Tak trochu tajemná Kodaň Když jsem se v sedm hodin ráno vypotácela z autobusu společnosti Student Agency, vypadala Kodaň tajemně. Stožáry plachetnic vystupující z mlhy kanálů připomínaly lodě pirátů z Karibiku. Mrtvé město obklopené piráty spícími na palubách svých lodiček. Pro dokreslení dojmu jsem první den dopoledne zamířila do Christianie, neznámějšího squattu v Evropě. Nebojím se totiž ani pirátů ani alternativního způsobu života. V Christianii se mi stalo to, co asi většině návštěvníků, a to že jsem se nechala odradit prvním dojmem. Dopoledne se toto místo probouzelo. Několik mužů (vzhledem bezdomovci) se hřálo u ohně, stoly v baru pokapané voskem byly plné poloprázdných sklenic od večera, v areálu se volně pohybovali psi a obchod s kuřivem se znamením listu se právě otvíral. Budovy byly pokreslené, mimo hlavní zónu byl nepořádek, místo samotné vyvolávalo pocit… Když jsem se v sedm hodin ráno vypotácela z autobusu společnosti Student Agency, vypadala Kodaň tajemně. Stožáry plachetnic vystupující z mlhy kanálů připomínaly lodě pirátů z Karibiku. Mrtvé město obklopené piráty spícími na palubách svých lodiček. Pro dokreslení dojmu jsem první den dopoledne zamířila do Christianie, neznámějšího squattu v Evropě. Nebojím se totiž ani pirátů ani alternativního způsobu života. V Christianii se mi stalo to, co asi většině návštěvníků, a to že jsem se nechala odradit prvním dojmem. Dopoledne se toto místo probouzelo. Několik mužů (vzhledem bezdomovci) se hřálo u ohně, stoly v baru pokapané voskem byly plné poloprázdných sklenic od večera, v areálu se volně pohybovali psi a obchod s kuřivem se znamením listu se právě otvíral. Budovy byly pokreslené, mimo hlavní zónu byl nepořádek, místo samotné vyvolávalo pocit…