Kulturní památka Šlakhamr s expozicemi železářství a dřevorubectví, betonové sochy v krajině - autorem je M. Olšiak, přírodní památka Rozštípená skála.

Dochovaných hamrů (provoz, kde je kladivo poháněno vodní silou) je v Česku pouze desítka, přístupných veřejnosti je jich ještě méně. 

Ve Šlakhamrech je hamr historicky doložený, nicméně současný hamr je instalovaný v bývalém Brdíčkově mlýně.

Možnost ubytování a občerstvení v Penzionu Najdek, občerstvení možno zakoupit i na Šlakhamru

Převažují hlavně pozitiva. Procházka pěknou přírodou, hezky opravená památka, zajímavý výklad a spuštění hamerského kladiva

Šlakhamr je otevřen pouze v sezóně - od května do října (v říjnu jen o víkendech a státních svátcích;  květen - září každý den kromě pondělí)

Vstupné: 50 Kč / 25 Kč

Cílem výletu je nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - Devět skal (836 metrů nad mořem). Přírodní památka Devět skal se nachází ve výšce 780-836 m.n.m. Nejvyšší bod leží ve výšce 836,3 m.n.m. Podle dřívějšího měření nadm. výšek tzv. adriatickým systémem byl vrchol Devíti skal s tehdejší naměřenou výškou 837 m.n.m. nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny. PP o výměře 3,33 ha byla vyhlášena v roce 1976. Zahrnuje rozsáhlý skalní systém s nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů v centrálním hřbetu Devítiskalské vrchoviny. Skály jsou tvořeny migmatity a biotitickými rulami svrateckého krystalinika, vznikly postupným mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách. Název místo dostalo po devíti skalách roztroušených v  bezprostředním okolí. Puklinami jsou skály rozčleněny do 9 větších a 3 menších skalních bloků. Celé seskupení vytváří jakési skalní město. Výšky jednotlivých skalních bloků dosahují 5-17 m, a říká se jim lidově kazatelny. Povšimnout si lze tzv. voštin a nepatrných skalních mís. V okolí se vyskytuje balvanový proud a balvanová suť. Na skalní komplex navazuje směrem na SV v délce 1,15 km dalších 11 skalních útvarů. Na území PP se vyskytuje datel černý, strakapoud velký, sýc rousný, krkavec velký či jeřábek lesní. Z flóry lze uvést rozšířenou kapraď osténkatou a kapraď rozloženou. Zjištěn zde byl výskyt celkem 14 druhů mechorostů.

Na hlavní skalní blok je vyznačena odbočka v délce 100 m, výhledové místo je zabezpečeno zábradlím. Výhledy jsou omezeny vzrostlými stromy. Pod vrcholem stojí lovecký srub. V říjnu roku 1940 ho pro nacistické předáky nechalo postavit velení německé pozemní armády. Na sklonku 2. světové války operovaly v okolí partyzánské oddíly Vpřed a M. J. Hus. Po 2. světové válce sloužil srub pro potřeby Ředitelství státních lesů, dnes je využíván jen občasně, v sezóně bývá nepravidelně otevřen.

K Devíti skalám se váže také pověst. Vypráví se v ní, že „kdysi dávno se v okolí Devíti skal hajnému ztrácely ty nejlepší kusy zvěře a ani srny nemohl uhlídat před pytláky. Byl z toho velmi nešťastný a přemýšlel, jak na pytláky vyzrát. Věděl, že každý z nich se bojí hejkalů a proto se rozhodl, že bude dělat hejkala. Každý pozdní večer chodil po lese a hejkal. Jakmile jej všichni, kdo se vydali na lup, uslyšeli, dávali se na útěk; a od té doby se hajnému už nic neztratilo.“

Rozhledy z Devíti skal – od S ve směru hod. ručiček:

Svratka (4,5 km), Svratouch (6 km), Otavův kopec – stanice ČHMÚ (734 m), za velmi dobrých podmínek Krkonoše – Sněžka (1602 m), Karlštejn – lovecký zámeček (5,5 km, 783 m), za dobrých podmínek Orlické hory – Velká Deštná (1115 m), Jeseníky, Spálený kopec – radiokomunikační věž (8 km, 765 m), Lisovská skála (1 km, 802 m), Malínská skála (3 km, 811 m), Pasecká skála (7 km, 819 m), Studnice – sloupy VÚE, Herálec (3,5 km), Krásné – TV+rozhl. vysílač (614 m). Dále je vidět ještě komín mlékárny v Hlinsku, Chlumětín, Kunětická hora a další lokality.

K občerstvení lze doporučit hostinec Za řekou v Křižánkách nebo se lze občerstvit v penzionu Bukáček, jinak jsou nutné vlastní zásoby.

Výhledy z vrcholu Devíti skal jsou pěkné, ale již omezené.

Od turistického směrovníku vede ke skále upravený chodníček se schodovými stupni, ovšem výstup na samotnou skálu je již náročnější. Většinou výstup na skálu ale zvládnou i děti za menší výpomoci rodičů.

Cílem našeho výletu je naučná stezka "Za pilníkáři na Český kopec". Seznámí Vás s historií řemesla, které dříve značně ovlivňovalo život v obci. Dávalo lidem obživu a obci pomohlo překonat těžká období. Dnes je ruční pilníkářství zaniklým řemeslem. Stezka měří 2 km a na jejím konci lze po lesní cestě pokračovat až na rozcestí, odkud nás modrá turistická značka dovede ke skalnímu útvaru Čtyři palice nebo na opačnou stranu ke Zkamenělému zámku. Po stejné trase stezky se můžeme vrátit, případně lze udělat "okruh" přes Milovské perničky a Čtyři palice a po cestě zvané "Plaňkovka" se vrátit do Křižánek.

K občerstvení lze doporučit hostinec "Za řekou", který se nachází nedaleko autobusové zastávky za řekou Svratkou při modré turistické značce směrem na Čtyři Palice.

Stezka se nachází v krásné přírodě Žďárských vrchů.

Stezka je přístupná celoročně, vstupné se nevybírá. Více informací naleznete na  naucna-stezka-pilnikari

Navštívíme největší rybník Vysočiny Velké Dářko a významná zdejší rašeliniště Dářko a Radostínské rašeliniště a lesní a luční porosty na ně navazující. Naučná  stezka je v hlavní míře zaměřena na zdejší přírodní poměry a historii území. Je okružní a obtáčí celý rozlehlý ryník. Celá trasa vede rovinatou krajinou bez výrazného převýšení a je koncipována výhradně jako pěší. Část trasy přes zamořená místa vede po vyvýšených povalových chodnících. Celková délka naučné stezky je 9 km a má celkem 16 zastávek s informačními tabulemi. V terému je vyznačena oboustranně turistickou značkou naučné stezky.

Významným turistickým centram je zde místo v okolí hráze Velkého Dářka, kde je občerstvení u kempu, případně letní restauce Na Hrázi. Dále pak v restaucaci U Šimáků v Radostíně. Pro ubytování lze využít autokemp u Velkého Dářka, dále pak v hotely a pensiony ve Škdlovicích, Polničce nebo Radostíně.

Obrovská rozloha Velkého Dářka a nedotčená příroda zdejších rašelinišť, které jsou vyhlášeny za národní přírodní rezervace.

Naučná stezka je volně přístupná, dá se říci celoročně. Ke stezce byl subregionem Velké Dářko vydán tištěný a odborně velice fundovaný průvodce ve formě brožury, kterou lze získat bezplatně na informačních centrech ve Žďáru nad Sázavou (na náměstí a u zámku) a v Krucemburku.

Za kulturní památkou Šlakhamr ve správě Technického muzea v Brně, která byla slavnostně otevřena pro veřejnost v sobotu 11. června 2011. Expozice představuje areál budovy hamru s hospodářským zázemím, který zde byl v provozu zřejmě již na začátku 15. století. Je zde prezentována ukázka chodu bucharu a dalších zařízení poháněných dvěma vodními koly. Další část expozice ukazuje tehdejší získávání a zpracování základních  surovin - dřeva, dřevěného uhlí a železné rudy a dále pak jejich výsledný produkt. Závěrečná část expozice je věnována posledním obyvatelům  objektu - mlynářské rodině Brdíčků.

Ubytování i stravování je možné v blízkém pensionu Najdek, který se nachází na trase vycházky. Drobné občerstvení je i ve vlastním objektu hamru.

Technické muzeum tímto skvělým počinem uchovalo pro věky budoucí zdejší jedinečnou kulturní technickou památku a zpřístupnilo ji veřejnosti.  

Základní vstupné do expozic hamru je 50,- Kč, poloviční vstupné mají důchodci, děti od 6 let a studenti. Mladší 6 let mají vstup zdarma.

Provozní doba:

květen a říjen: sobota, neděle a svátky 9-17 hod.

červen-září: úterý-neděle, svátky 9-17 hod.

Vstupy vždy v celou hodinu, poslední v 16 hodin

Polední přestávka: 12-13 hodin

Kontakt: telefon: 602 225 243, e-mail: slakhamr@technicalmuseum.cz

Jako obvykle nás čeká na začátku i na konci výletu zajímavé historické město se spoustou památek (ty jsou již popsány na jiných místech tohoto webu), naše trasa pak vede krásnou přírodou, kde si užijeme Vysočinu opravdu bohatou měrou se vším, co nabízí!

Nabídka občerstvení je bohatá už ve Žďáru, ale my si tentokrát počkáme až do cíle naší cesty, kde se zastavíme třeba v Cukrárně U Janovských na Vratislavově náměstí v Novém Městě n. M. Otevřeno je každý den a nabízejí příjemné posezení i pochutnání

Tentokrát snad opravdu není co vytknout, fantastická krajina, počasí i božský klid, nepotkali jsme ani jediného turistu (nejspíš ale proto, že byl všední den), opálili se, příjemně prošli a v závěru si skvěle pochutnali

Ze žďárského náměstí se vydáme po modré turistické značce směrem na Tři Studně. Je zde ale mylný údaj 10,5 km ke Ski Hotelu nad Novým Městem n. M., protože hned na následujícím rozcestí zjistíme, že nás čeká o 1,5 km víc. To je ale detail, i když KČT by se takhle mýlit asi neměl

Přes rozcestí (samotu) Plíčky ve výšce už cca 600 m. n. m. a ještě o něco výše položený Velký Les, kde potkáme žlutou značku taky ze Žďáru, dojdeme posléze do vesnice Lhotka.

Pak pokračujeme do nedalekých Jiříkovic, odkud už vystoupáme na Harusův kopec. Projdeme přímo kolem mohutného vysílače a sestoupíme  ke sportovnímu areálu u zmiňovaného Ski Hotelu.

Odtud už půjdeme do Nového Města po místní, ale také dobře značené trase (červený trojúhelník). Vyjdeme po těchto posledních 3 kilometrech přímo na malebném a po všech stránkách dobře vybaveném Vratislavově náměstí.

Šťastnou cestu!

Rozhledna Rosička stojí na stejnojmenném vrcholku 644 m.n.m. který se nachází západně nad obcí Rosička. Rozhledna je vysoká 42 m a tvoří ji telekomunikační stožár s vyhlídkovou plošinou ta je ve výšce 24 m.

Rozhledna byla otevřena veřejnosti roku 2001

Jídlo a pití jsme měli sebou v batohu. V okolí jsou restaurace kde se dá dobře najíst.

Z rozhledny je pěkný kruhový výhled. Vidět můžeme Žďár nad Sázavou, Přibyslav a obce v přilehlém okolí.

Rozhledna je volně přístupná veřejnosti, vstupné je zdarma, za pakoviště se neplatí.

Do Třebíče jak vlakem, autem, i na kole....

Hřbitovy jsou zvláštní místa; na první pohled chmurné útočiště mrtvých, na druhý důvěrný azyl prvních cigaret a milostných schůzek. Židovské hřbitovy jsou ještě o poznání tajemnější než ty křesťanské a plynulé křivky náhrobků, ornamentů a hebrejského písma přinášejí do Evropy vůni orientu. Vzdálenou a přece po staletí blízkou. Náhrobky nasázené těsně vedle sebe vykukují z trávy a břečťanu,  naklánějí se do stran jako vyviklané zuby, vrhají stín a trochu připomínají živé bytosti. Třebíčský hřbitov je jedním z největších židovských hřbitovů u nás. Je v něm víc než tri tisíce náhrobků a každý nese otisk příběhu, který by jinak smazal čas.

Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1630. Spočívá nad hlavou Elíši Samuela, jeho ženy Pivky a dcery Jehoshuy. Nedaleko od něj je nádherný klasicizující pomník se srdíčkem, pod kterým jsou podle legendy pochování milenci, kteří se při morové epidemií nechali oddat na smrtelném loži, aby spolu mohli být alespoň ve smrti. Asi deset metrů odtud po cestičce naleznete náhrobek s vyrytýma žehnajícíma rukama. Stejný symbol najdete na všech židovských hřbitovech. Zobrazoval se na náhrobcích příslušníků kněžského rodu kohanim, dnes rozpoznatelných ve jménech s kořenem k-n jako Kohn, Kohnberger, Kantor, Konrád, atd. Podle tradice se nesměli rituálně znečistit a přijít do styku s mrtvými a jejich ostatky se proto pochovávali do vnějších řad hřbitova. Dnes slouží tyto náhrobky k vymezení okraje starého pohřebiště. Nejtajemnější je v zadní části starého hřbitova, a můžete na něm číst tento nápis: 

"Památník na hrob svatého muže, který před devadesáti lety posvětil Boží jméno, zbožného pana Rafaela, spravedlivého blahé pamětí. Jeho zásluha nechť posílí nás i příští generace. Tento památník byl obnoven 1. dne měsíce avu roku 1744."

Podle tradičního podání zachránil Rafael třebíčskou obec před morem. Sám přišel při morové epidemii o všechny příbuzné a rozhodl se zabránit dalšímu šíření nemoci vlastní obětí. Lehl si do hrobu, zasypal se hlínou a s modlitbou na rtech se rozžehnal se životem. Mor ustal jako mávnutím kouzelného proutku a Třebíčští Rafaelovi jeho statečnost nikdy nezapomněli. 

Hřbitov je jako kamenná kninovna. Na náhrobcich najdeme spotstu symbolu spjaíycn sejmeny neoozííku (např. jména s kořenem B-r byla spojována s párem medvědů) nebo jejich vlastnostmi (lví nesoucí korunu jako symbol moudrousti). Nápisy často odpovídaly tvaru náhrobku. Tak na macevě stylizované jako brána, čteme o muži, kterému jeho dobročinnost otevře brány milosrdenství. Třebíčský židovský hřbitov je jako zrcadlo architektonických slohů - od malých barokních po klasicismus a velké obelisky z druhé poloviny 19. století. Mnoho jich patří rozvětvené rodině Subaků, která v Třebíči vlastnila velkou koželužnu.

Hebrejsky se hřbitovům říká DŮM ŽIVOTA ( bejt ha-chajim ). Toto paradoxní označení je vyjádřením víry, ve které se smrt dá chápat jako brána k životu. Názory na posmrtný život se ale v judaismu různí a často si i odporují. Všechny však spojuje důraz na život, ve kterém smrt hraje roli jeho sekundanta. Není jeho definitivním protikladem, ale součástí. O židovském přístupu ke smrti snad nejvíc vypovídají pohřební zvyky. Od roztržení roucha nad zemřelým po modlitbu za zemřelé ( kaddiš ). Do dalších podrobností vás rádi uvedou místní průvodci...

Křivolaké uličky s dlažbou z říčních valounů, domky postavené v několika stavebních slozích a prorostlé mezi sebou, miniaturní dvory, nízké vchody, průchody, náměstíčko jako dlaň – židovská čtvrť je jako zmenšený svět. Je jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě a jedinou židovskou památkou Unesco mimo území Izraele. V tomto miniaturním prostoru žilo v době nejhustšího osídlení více než 1200 obyvatel, kteří tvořili téměř šedesát procent třebíčského obyvatelstva. Měli svou radnici, chudobinec, špitál, školu, dvě synagogy a všude bylo spoustu obchůdků a dílen. Život tu ale pulsuje i dnes. Při cestě se můžete zastavit v několika kavárnách, vinárnách, hospůdkách a restauracích s živou hudbou, meditovat v  čajovně a galerii nebo se ubytovat v jednom ze dvou pensionů.

V Třebíči je spousta míst kde se dobře a levně najíst i ubytovat. Město Třebíč je velice zajímavé my jsme tam jeli na jednodenní výlet, takže jsme se neubytovali nikde, ale potkali jsme spousty hotelů a penzionů.

Líbilo se nám celkem vše až na tu atmosféru, která dýchala z židovského hřbitova na který sme se také podívali. Je to smutné, když někdo umí přečíst, co mají na náhrobcích napsané, je to velmi smutné...

Otevírací doba (Zadní synagoga):

Po - Ne 10. 00 - 12. 00 a 13. 00 - 17. 00

Vstupné (Zadní synagoga):          

dospělí: 40,-                               
sudenti, ZTP, senioři: 20,-           
školní skupiny: 10,-
Děti do šesti let zdarma.

Otevírací doba:

Denně - od neděle do pátku
V sobotu o sabatu je zavřeno (od pátečního do sobotního večera). 

Květen - září                   8.00 - 20.00
Říjen, březen, duben      8.00 -18.00
Listopad - únor               9.00 -16.00

Výchozí bod je obce/vesnice Kuklík. Trasa začíná po silnici 354 směrem Pasecká skála, na kterou ze silnice odbočíme na zelenou. Z Pasecké skály půjdeme po modré až k Medlovickému rybníku až do Tří Studní. Dále půjdeme po modrém značení až do Cikháje. Za Lištinou po červené do Škrdlovic až k vodní nádrži Pilská. U vodní nádrže po zelené do Světnova, přes Sklené až Medlovskému rybníku. Odtud zpět po modré na Paseckou skálu a po silnici do cíle Kuklík.

Hezké a přijemné posezení za slušné ceny nabízí restaurace u Velkého Dářka. Osobně mi gulášová polívka za 20 Kč nechutnala :o), ale utopenej hermelín byl korekt.

Rybník Velké Dářko, vodní nádrž Pilská a veškeré turistické trasy - nádherná krajina.

"Tohle není země, to je zahrádka"

Kvalitní obuv, pláštěnku (v době přeháňky je málo možností na úkryt a při skoku pod strom hrozí úraz jako je píchnutí jehličí do oka). Nezapomenout dostatek vody na tuto dlouhou trasu.

Mužeme navštívit barokní zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou a nebo jít na procházku a vypravyt se hledat našeho největšího žijícího hraboše v ČR.

Pokud chcete vidět našeho největšího hraboše, vydejte se na procházku podél Štěpánovického potoka. Ve vodě i na břehu v úseku od mostu u pekárny po most na Ratibořice můžete spatřit Ondatru pižmovou. Je to savec z čeledi hrabošovitých, zavlečený do Evropy ze Severní Ameriky. Tento vodní savec, obývá řeky, jezera i rybníky na celém území České republiky, kromě nejvyšších pohoří. Staví si nory ve březích, kde vyvádí až čtyřikrát ročně kolem 5 až 14 mláďat. Je velmi dobrý plavec, i když nemá plovací blány. Obratně se i potápí pod vodní hladinu, kde pátrá po potravě, kterou nejčastěji tvoří malé ryby, vodní rostliny nebo měkkýši, někdy i mrkev, jablka a ořechy. Je velká asi přibližně 30 cm, může ale dorůstat mnohem větších rozměrů. Ocas má jen o málo kratší než tělo.

Barokní zámek Jaroměřice nad Rokytnou patří k nejmohutnějším architekturám
1. pol. 18. stol. u nás i v Evropě. Řadí se mezi nejnavštěvovanější památky Vysočiny. Původní středověká tvrz byla koncem 16. stol. přestavěnana renesanční zámek, který se dochoval ve zdivu nynější barokní budovy. Do barokní podoby byl zámek přebudován za nejvýznamnějšího rodu, který vlastnil jaroměřické panství, Questenberků v letech 1700 - 1737.

Projekt přestavby vypracoval známý rakouský architekt J. Prandtauer. Současně
s budovami vznikla i zámecká zahrada francouzské typu. Na druhé straně říčky Rokytné, na jejíchž březích se park rozkládá, pokračuje rozsáhlá část v anglickém stylu. Ve své nejslavnější době byly Jaroměřice nad Rokytnou centrem kulturního života, který zde organizoval Jan Adam Questenberk (1678 - 1752). Jaroměřice tehdy měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu. Kapelníkem zámecké kapely byl také známý český hudební skladatel František Václav Míča, který je autorem vůbec první české opery O založení města Jaroměřic.

Zámecká instalace je stylovou rekonstrukcí barokního sídla i interiéru 19. století. Jednotlivé místnosti jsou zařízeny podle jejich bývalých funkcí a navráceny účelům,
ke kterým dříve sloužily. Jsou v ní také zastoupeny dobové hudební nástroje
a další mobilie související s hudebním životem na zámku, jako připomínka slavné hudební minulosti.

V blízkosti barokního zámku Jaroměřice nad Rokytnou lze navštívit farní kostel sv. Markéty, postavený spolu se zámkem v duchu vrcholného baroka.

Hotel opera v Jaromeřici je to sice krásný hotel ale už asi nikdy bych tam nešla nato že jsme tam byli ve třech lidech tak sme za ubytování dali víc než za jídlo takže příště asi jinýubytování ale jinak je to tak krásný za jednolužkový pokoj chtejí 480kč na den My jsem tam přijeli a melli volno jen v apartmánu  pomalu za 1300,- takže nic moc ale stálo to za to co jsme vyděli...

ubytování je drahé na to že to bylo mimo sezony a jinak líbyl se nám moc zámek co jsme nafotily se mužete podívat jsou tam docela zdařilé fotky zákmku i města tak mužete posoudit jestli to stálo za to??

vstupn do zámku je 85 kč  dospělí a děti 40,- ubytování v opeře bylo za jednolužkoví pokoj 480 za den a apartmány byli 1280kč dale jídlo se dalo pořídit spíš vlastní než ho kupovat v restauraci se to neviplatí je to drahý  a malé porce to chce když do restaurace tak mimo Jaroměřice..

do jaroměřic přímo jezdí i vlaky tak se mužete vydat na cestu i vlakem a udelat si krásnou procházkku