Zřícenina hradu Bolczów

Kam a jak jedeme?

Rudawy Janowickie, pohoří na severovýchod od Krkonoš, nelze poznat během jedné nebo dvou návštěv. Hlavním cílem našeho dalšího výletu do těchto hor je zřícenina hradu Bolczów, vypínající se nad obcí Janowice Wielkie.

Do Janowic vedou silničky z Trzińska a Karpnik, z Radomierze a od Marciszówa. Od posledně jmenované obce sjíždíme do Janowic na parkoviště u úřadu gminy (gmina - malý okres). Volných míst k parkování je zde v sobotu dost. Výhodou také je, že se můžeme napojit na zelenou značku, která nás dovede až k našemu cíli, zřícenině hradu.

Nejprve nás zelená značka vede k sousednímu vlakovému nádraží, od kterého pokračujeme unikátní alejí jeřábů prostředních do centra Janowic. O aleji píši v samostatném článku. Mezi rodinnými domky projdeme až na hranici chráněného krajinného parku Rudawy (Rudawski Park Krajobrazowy). Vstupujeme do lesa, kterým pozvolna stoupáme až k hradu do nadmořské výšky 561 m. Výstup od nádraží k hradu se dá zvládnout za necelou hodinu.

Za čím jedeme?

U vstupní brány do zříceniny je turistický rozcestník a tabule s popisem historie hradu. Dovídáme se, že hrad byl v prvopočátku majetkem rytířského rodu Bolczów. Před rokem 1375 ho nechal v gotickém slohu postavit Mikołaj Bolczów, dvořan knížete Bolka II. Hrad byl postaven mezi žulovými až 20 metrů vysokými výchozy na kopci nad údolím Janówky.

Zpočátku byl hrad poměrně malý, pouze s jednou věží obdélníkového půdorysu a studnou vyhloubenou uprostřed nádvoří. V příštích staletích se však postupně rozšiřoval.

V době husitských tažení, v letech 1419 až 1434, se na hradě usídlili husité. V roce 1433 vojska měst Świdnica a Wrocław hrad obléhala a husity vyhnala. Opravy poškozeného hradu proběhly záhy a hrad byl brzy opět osídlen.

Koncem 15. století byl hrad rozšířen o velké nádvoří a obehnán vysokou ochrannou zdí s věží a bránou.

V letech 1517 až 1518 nechal Hans Dippold von Burghaus provést další stavební úpravy, ve kterých o dvě desetiletí později, v letech 1537 až 1543, pokračuval další majitel Justus Deciusz (Dietz) z Krakowa, sekretář polského krále Zikmunda Starého (Zygmunta Starego). Hrad rozšiřuje, přestavuje a modernizuje v renesančním stylu. Nově je postavená přední věž a kamenné hradby s možností dělostřelecké palby. Bezpečnost posiluje i suchý příkop, jehož zbytky jsou patrné dodnes.

V letech 1550 až 1562 přestavbu hradu dokončují jeho další majitelé bratři Hans a Franz Heilmannovi.

Na počátku 17. století majetková práva k hradu nabývá Daniel Schaffgotsch. Hrad dále zdokonaluje. Po všech stavebních a bezpečnostních úpravách se hrad jeví jako nedobytný.

Přichází však třicetiletá válka (1618 až 1648). Rok 1645 se stává tím nejčernějším v historii hradu. V prosinci Švédové vnikají díky zradě do hradu, vyrabují ho, zničí a vypálí natolik, že zůstává v troskách a opuštěný. Dodnes jeho nezničenou podobu známe jen z obrázků.

V roce 1848, v době vzrůstajícího cestovního ruchu, nechal sice hrabě Wilhelm von Stolberg – Wernigerode zrekonstruovat část prostor hradu na malou restauraci ve švýcarském duchu, ale dílčí práce hradu celkově nepomohly.

Píše se také, že od počátku 20. století do 2. světové války zde stávala turistická chata. I ta je však minulostí.

V roce 1965 až 1967 byly na hradě provedeny konzervační práce. Rozpad hradu se tak zpomalil, jeho chátrání však pokračuje dál. Dnešním majitelem zříceniny hradu jsou státní lesy (Państwowe Gospodarstwo Leśne – Lasy Państwowe). Zřícenina je památkou chráněnou zákonem.

Plocha zříceniny hradu je poměrně rozlehlá. Od severu k jihu měří přibližně 100 metrů, od západu na východ 60 metrů. Zřícenina zcela jistě nadchne každého, kdo rád prolézá a prozkoumává zůstatky hradů. Ze severní věže jsou pěkné výhledy na Olověné hory (Góry Ołowiane), Sokolí hory (Góry Sokole), Rudawy Janowickie a na Krkonoše (Karkonosze) se zbytky sněhu ještě v polovině června.

Na hradbách a v prostorách zříceniny roste zajímavá květena. K vidění je zde chráněná lilie zlatohlavá (lilie zlatohlávek) a další kvítka.

Hradby a skály zříceniny slézají horolezci, kteří na nádvoří i nocují. Narazíte-li dopoledne na některého dospávajícího, nebuďte překvapeni.

Prolezení všech zákoutí, vystoupání na dostupné věže a hradby nám trvalo zhruba hodinu a půl. Ale kam spěchat. Byla by škoda zajímavou zříceninu hradu jen tak proběhnout a neužít si ji.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Rudawách, pokud nesejdete do některé obce, nemáte šanci si cokoliv koupit. Proto jídlo a pití mějte s sebou. Pouze odpoledne po návratu do Janowic jsme nakoupili v marketu Dino.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zřícenina hradu předčila naše očekávání. Skalní útvary v okolí také rychle zvyšovaly počet pořízených snímků. Rudawy jsou krásné malé pohoří, kam se rádi vracíme.

Ostatní informace

Vstup do prostor zříceniny je bezplatný a na vlastní nebezpečí.

Po prohlídce se můžete vydat po značených turistických cestách dál do nitra Rudaw. Nabízí se vám několik okruhů se sejitím opět do výchozího místa - Janowic nebo můžete přejít do sousedních Sokolích hor. Mnoho kilometrů si přitom naplánujte, protože Rudawy jsou územím skalních útvarů, které než obejdete, obhlídnete a zažijete, chvíli trvá.